close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Prosinec 2007

Mikey, Gerard a Frankie

3. prosince 2007 v 18:05 | by slsi |  Co povedali
Q: Jaká byla první deska jakou jste si koupili?
Frank: G n' R - Appetite for Destruction na kazetě
Gerard: Poison - Look What the Cat Dragged In
Mikey: Smashing Pumpkins - Siamese DRAM
Q: První koncert, na kterém jste byli?
F: Weston, The Fiends, My Favorite Citizen a True Zero v Pipeline v Newarku N.J
G: Bruce Springsteen, s mojí mámou
M: Nějaké vystoupení v Pipeline v New Jersey. Nepamatuju si kapely, které tam hrály. Ale první opravdický velký rockový koncert, na kterém jsem byl, byli Smashing Pumpkins v Meadowlands
Q: Kdo vás nejvíc ovlivnil, hudebně?
F: Black Flag, Richie Havens, Hambone King of Rock 'n' Roll a můj táta
G: Iron Maiden, The Misfits, The Smiths, The Cure, At the Gates, Pulp
M: The Smiths, Blur, Smashing Pumpkins, Oasis, The Misfits, Radiohead
Q: Pimp My Ride nebo Monster House?
F: Sorry, ale nějak nemám nápad, co by to mohlo být (Frankie nekouká na MTV?;))
G: Pimp My Van
Q: Který song jste si naposledy stahovali(legálně)?
F: Nikdy jsem nic nestahoval, vážně! Jsem antitalent na počítače a baví mě kupovat si desky
G: Nestahuju
M: Stahování je pro blbečky
Q: Zůstali jste na opuštěném ostrově. Jakou věc byste tam museli mít?
F: Knížky, hlavně Harryho Pottera.. mám pro to slabost.
G: Moje PDA
M: Můj iPod
část 2
Q: Jeden člověk, s kterým byste chtěli teď strávit 5 minut?
F: Moje přítelkyně. Jsme pořád na turné a netrávíme spolu moc času
G: Ernest
M: Abraham Lincoln
Q: Nejoblíbenější místo na světě?
F: Belleville, New Jersey.
G: Belleville, New Jersey.
M: Špinavé Jersey.
Q: Zesílíte nebo zeslabíte radio, když hrají váš song?
F: Ku*va že zesílím!
G: Maximálně na 10
M: Vždyť víš…
Q: Elvis nebo The Beatles?

F: The Beatles
G: The Beatles
M: The Beatles

Rozhovor s Frankiem

3. prosince 2007 v 18:00 | by slsi |  Co povedali
"Když se ti dostává tolik pozornosti a jsi všude v časopisech a v televizi, lidi si začnou myslet, že tě znají, ale ve skutečnosti tě neznají ani trochu." říká Frank Iero, zatímco v dáli zní hudba z Project Revolution, odkud si na nás udělal na chvilku čas. Čas je pro Franka ostatně nedostatkovým zbožím, vezmeme-li v potaz všecko, co kromě My Chemical Romance ještě dělá. Například rozvíjí svůj vlastní projekt Leathermouth (pozn.: přečtěte si originální popis kapely na webu Skeleton Crew) a má svůj label Skeleton Crew (pozn.: koukněte se na oficiální web Skeleton Crew, je vážně originální), máme-li zmínit jen některé z jeho aktivit.
Narozdíl od většiny svých vrstevníků má Frank Iero hluboce zakořeněnou pracovní morálku. "Tu mám po svojí mámě. Ta pracovala skutečně tvrdě. Když jsme byli malí, měla asi 12 zaměstnání, aby nás uživila. Táta to samý. Hrál v kapelách, ale k tomu měl ještě tak 6 nebo 7 zaměstnání, aby zajistil rodinu."
Díky Leathermouth, Skeleton Crew a My Chemical Romance se opravdu nedá říct, že by Frank měl chvíli pro sebe. "Skutečně nikdy nemám ani den volna." říká Iero se smíchem. Nezřídka se stává, že během jednoho dne, kdy není koncert, odletí z New Jersey na západní pobřeží, aby dohlédl na merchandising Skeleton Crew nebo natočil televizní spot, jako byl ten pro pořad L.A. Ink tatérky Kat Von D (pozn.: Má na svědomí některá z Frankových tetování).
"Někdy je to trochu těžký. Jsi hrozně unavený a vyčerpaný, ale na konci se to vždycky vyplatí. Musíš pracovat, aby se to vrátilo."
Těžko uvěřit, že tohle je ten samý Frank, jakého jsme znali před třemi lety, kdy byli MCR stále omíláni na MTV a zažívali prvotní slávu. Mladý kluk z New Jersey, který seknul se studiem těsně před získáním diplomu z psychologie. "Měl jsem dvě zaměstnání, hrál jsem v kapele a do toho studoval. Nikdy jsem se necítil, že do školy patřím. Hlavně jsem potřeboval dělat muziku, abych přežil. Cítil jsem se, jako bych ve škole marnil čas, protože jsem se nedovídal nic o tom, jaké to je být v kapele nebo na turné. To je něco, co člověk prostě musí zažít, odejít z domova a neohlížet se." vysvětluje.
Jedna věc, za kterou se ale ohlížet nepřestal, je New Jersey. Narodil se v Belleville, ale miluje celé město. Frankovi je jedno, že se Jersey považuje za špinavé a nebezpečné město. "Každý město má uličky, ve kterých se necítíš dobře a bojíš se, aby ti nevykradli auto nebo tě nepodřízli. V Jersey je to to samý, ale co naděláš? Já Jersey miluju, fakt že jo. Dětství jsem tu měl skvělý, nikdy jsem neměl důvod Jersey nenávidět. Neměl jsem takový to období dostat se co nejrychleji z domu a města. Já nikdy z Jersey neodejdu. Je jedno, kolik krásných míst jsem viděl a co všecko procestoval, pro mě je Jersey neporazitelný. Asi to bude jako to rčení, domov máš tam, kde máš srdce".
Hudební scéna v Jersey už není, co bývala, hodně klubů se pozavíralo nebo je koupily moderní společnosti. Teď je těžší dostat se na koncert, nebo spíš na koncert, na jaký byl zvyklý Frank, stejně jako Buddy Nielson z Senses Fail nebo Geoff Rickly z Thursdays. Před deseti lety jste přišli o víkendu do klubu a tam hrálo čtyři pět kapel za pár babek a byl to skutečný punkrock. "Dělat koncerty bylo o hodně snažší, když jsme začínali. Mohl sis pronajmout halu a pozvat tam různý kapely a hrát, jak dlouho se dalo. Policajti nikdy nezasahovali, pokud se to úplně nevymklo z rukou. Lidi mě za to budou nenávidět, ale můžou za to lidi - děti, že už se hala jen tak pronajmout nedá. Fandové přišli na koncert, začli se prát a zničili všecko, což způsobilo, že tam pořád museli být policajti. Kdyby začala rvačka, přišel by vrchní hasič a zjišťoval by, kdo přesně se toho účastnil a podobně. My lidi - to je to, co tuhle scénu zabilo. Teď člověk zůstane doma a kecá blbosti na internetu. Když není nikdo, kdo by kapely podporoval, nemůže to fungovat."

Rvačky Frank Iero nikdy moc nechápal. Někdy přišli lidi, kteří se jen chtěli porvat, mlátili někoho jen proto, že má špatný tričko nebo se narodil jako černoch. "Když jsem vyrůstal, byly tyhle problémy taky, byli tam náckové a podobně, ale nikdy v takový míře, jako je to teď. Mladým lidem se líbí nějaká kapela, tak jdou na jejich koncert a dostanou naprosto bezdůvodně přes hubu, to je něco, co prostě nechápu. Tyhle lidi jsou budoucností punkrockový scény. Jestli smyslem toho všeho není tolerance, tak proč to kurva děláme?" říká Iero.
Přestože Frank Iero má nejblíž k punkrocku, vyrůstal na blues a dixielandu (pozn.: jazzový žánr, vznikl New Orleans), což hrál jeho táta a dědeček. Ti dva Franka v mládí nejvíc ovlivnili. "Pořád se inspiruju těmi opravdu ranými vlivy, některé moje věci jsou ovlivněné muzikou, kterou uznával můj táta. Třeba Buddy Guy nebo Muddy Waters, a podobně." To je hudba, která ovlivnila mnoho dnešních muzikantů, přestože laické ucho to neslyší. Když posloucháte White Stripes, Jet nebo Portugal the Man, možná to neslyšíte, ale rozhodně v tom jsou Led Zeppelin, Howlin? Wolf, Buddy Guy a Muddy Waters.
"To jsou mí oblíbenci!" reaguje Iero na Roberta Johnsona a Leda Bellyho. "To byl punkrock mýho táty! Nahrávalo se to ve sklepech a ti lidi to dělali jenom sami pro sebe." vypráví nadšeně.
Frank Iero punkrock miluje. "Měl jsem pocit, že na rockovou hvězdu musíš být virtuos a já jsem nikdy na tohle nebyl. Všecko není špatný, třeba Bowie nebo Pink Floyd, ty zbožňuju, mám rád ty příběhy. Jen jsem nikdy nebyl skalní fanoušek."
Myšlenka toho, že nemusíte hrát skvěle, že je hudba, kterou dělají mladí pro mladé, a to přímo za vaším domem, to se Ierovi líbilo. "Pamatuju si, že před školou mi jeden kamarád dal CD kapely The Scene, což byla kapela z Jersey. A já jsem byl udivenej, že v Jersey vůbec existuje punkrocková scéna. Nasrat na Seattle a západní pobřeží, tohle bylo naše! Mohl jsi umět jen čtyři akordy a hrát fakt strašně a nahlas, ale ten pocit tu byl. Mohl sis sednout a řvát o všem, co tě žralo a hrát přitom pár akordů. Dát dohromady kapelu a prostě hrát! Nezáleželo na tom, jestli se to lidem líbí. Nebo jestli si o tobě někdo myslí, že jsi skvělý kytarista a muzikant. Tohle jsi dělal jen pro sebe. Chci říct, když se to lidem líbí, je to skvělý, ale když ne, srát na ně."
Frank Iero popisuje první koncert, na které byl, "Bylo to v Pipe Line v New Jersey s Westenem z The Scene. Myslím, že hráli The Bouncing Souls a taky My Favourite Citizen. Samozřejmě nikdo z New Jersey nemůže úplně popřít vliv The Misfits, ať už vědomý nebo podvědomý. Jejich vliv těžko může popřít každý americký punkrocker a muzikant z Jersey už vůbec. S tím se prostě nedá nic dělat. The Misfits je legendární kapela. Fotky Doyla a Jerryho visí ještě dneska na fotbalový nástěnce na střední škole v Belleville, kde jsem vyrůstal. Byli to místní hrdinové."
Po otázce, zda má radši kapely Danziga nebo Gravese (pozn.: členové Misfits, kteří šli po rozpadu jinými směry a založili vlastní kapely), Iero dlouho přemýšlí, a nakonec se smíchem odpoví, "Samozřejmě Danziga. Graves dělal taky skvělou práci, ale už to nebyli Misfits."
Vzhledem k Frankovým blues-punkovým kořenům se nelze divit, že Leathermouth znějí tak, jak znějí. Někdy se zdají jako naprostý opak My Chemical Romance. Na první poslech kdekomu může uniknout, že je to Frank Iero, kdo křičí do mikrofonu apokalyptické texty o vraždách a smrti. Z písně Murder Was The Case They Gave Me je jasné, že pan Frank Iero je trošku naštvaný. Když jsme se Franka zeptali, zda je tahle píseň o někom konkrétním, dlouho nic neříkal a potom jen "Jo." a začal se smát. "Leathermouth je anti-My Chemical Romance. Leathermouth je moje tvář, na kterou nejsem pyšný. Ta tvář, která má ke všemu odpor. Ať si jdou políbit lidi s názorem, že když vás někdo praští, máte se otočit zády a Karma ho vyřídí sama.Co když jsem já Karma? Co když jsem to já, kdo má toho člověka vyřídit? Jsem sakra lidská bytost, cítím nenávist a nedůvěru. Někdy si prostě přeješ chytit někoho za krk, dokud nepřestane dýchat. Můj táta popisuje Leathermouth jako nervózní muziku." říká se smíchem, "Říká, že je při ní nervózní."

Jestli My Chemical Romance nemusí být kvůli něčemu nervózní, je to rozpad kapely kvůli Leathermouth. Pro Iera je MCR hlavní prioritou a s vlastní kapelou hraje ve volném čase. "My Chem je to hlavní, když mám málo času, dám všecko ostatní stranou. My Chem je důvod, proč každý den vstávám. Jsem hrozně šťastný, že v týhle kapele jsem. Ale mám v sobě ještě druhou tvář, démona, který chce být osvobozen, a to je Leathermouth."
Kromě Iera tvoří Leathermouth kytaristi Bobbie Venom a Vincent Avarali, basista Andrew Escobar a bubeník Steve Oyola. Pro Franka je to úplně odlišná zkušenost, věnuje se jen psaní textů a zpívá. "Ostatní píšou veškerou hudbu a někdy si říkám; na to bych nepřišel, a je to skvělý.. Je to prostě něco jinýho."
Leathermouth se chystají v září nahrát desku, nespíš někde ve sklepě, stejně jako tomu bylo s prvním demem MCR I Brought You My Bullets, You Brought Me Your Love. Zatím se nemluví o žádném producentovi ani o názvu desky, ví se jen, že na ní bude 11 písní a 26-minutový horor. Desku vydá Ierův label Skeleton Crew na konci roku 2007 nebo na začátku roku 2008.
"Skeleton Crew je komunita lidí, kteří se snaží pomoct různým umělcům, vpodstatě každému, kdo má talent a chce se nějak vyjádřit.". Skeleton Crew existuje z konkrétního důvodu: Frank Iero dostává spousty demo písní, tak proč by je nevydal. "Kdybych byl malý a nahrával ve sklepech demo písně, taky bych se snažil posílat je svým oblíbeným kapelám a doufat, že se to někde chytne. Tak jsem si řekl; sakra, dostávám dema každý den a mohl bych pomoct lidem, kteří si to zaslouží. Tak jsme založili label a abychom ho měli z čeho provozovat, natiskli jsme nějaký trička. Pro mě je to spíš komunita lidí než firma. Když děcko oblečený v tričku Skeleton Crew potká jinýho takovýho, uvědomí si, že je součástí nečeho většího. Skvělý je, že lidi si začli vyrábět vlastní trička. Ty trička jako by říkali; my jsme všichni s váma. Je to životní styl!"

Rozhovor s Gerardom, Bobom a Rayom

3. prosince 2007 v 17:56 | by slsi |  Co povedali
Jaké je Japonsko?
G: "Miluju Japonsko, je úžasný. Jsem nadšenej, že zase koncertujeme. Je to, víte... Prostě jsem se už pěkně dlouho těšil, až tohle turné začne."
B: "Jde to moc dobře. Songy z novýho alba teď hrajeme všude a kamkoliv přijedem, je to fajn. Je to trochu divný, ale i úžasný. Bylo to tak trochu riskantní, přijít s takovouhle deskou."
Pochybovali jste někdy o tom, jak bude nová deska přijata?
G: "Jednou, dvakrát týdně jsem měl takový frankensteinovský momenty, kdy jsem se sám sebe ptal, jestli nejsem cvok. Potřeboval jsem, aby mi někdo, kdo si dal v uplynulým týdnu sprchu, potvrdil, že jsem v pořádku a že děláme správnou věc a že sakra nejsme žádní blázni... Že nás nezavádím špatným směrem."
B: "Rozhodně jsme se trefili. Prostě jsme chtěli udělat něco, s čím budeme spokojení, co nás bude těšit. Věděl jsem, že se mi to líbí a taky jsem věděl, že to pro nás bude mít zvláštní význam, ale nechtěl jsem, aby lidi říkali: ´co to ti chlápci vyvádějí?´. To se naštěstí nestalo."
R: "Když jsme byli ve studiu, celý to byla zábava. Čím byly naše nápady šílenější, tím spíš jsme to chtěli zkusit. Říkáte si, že je vám jedno, jak to lidi přijmou, ale není to pravda. Samozřejmě chcete, aby se to lidem líbilo."
G: "Když bylo album hotový, bylo mi jasný, že jsme stvořili monstrum."
Monstrózní album nebo něco monstrózního?
G: "Rozhodně monstrum v dobrým slova smyslu. Ale současně je to taky osobní obluda. Tohle je vážně osobní deska. Tohle jsme my. Hodně věcí se tím změnilo. Ale ne tak, jako když jsem dělal ´Helenu´. To bylo přece jenom těžší, protože jsem nebyl připravenej vypořádat se s babiččinou smrtí tak přímo. Když byla ta deska venku, říkali mi: ´Tak teď se tím budeš zabývat osm měsíců.´ Za touhle deskou není ničí smrt."
B: "Rozhodně to ale byla výzva. Dali jsme se do kupy se spoustou kapel a tohle album zapůsobilo na citlivý místa dosti lidem. Přinutilo je přehodnotit jejich postoj k nám. Tahle deska nás charakterizuje. Takoví jsme. Vydali jsme ze sebe všechno, Každej náš nápad, každej cit jsme vzali na místo, kde jsme nikdy nebyli. Sami jsme se zahnali do úzkých. Bude těžký to přebít. Bude to muset být úplně nová idea, snad rozebraná a syrová?"
V současnosti není běžné točit koncepční desky.
G: "Tohleto vymezení přišlo samo. Lidi říkají: ´Dost jste dřeli, aby jste se vzdálili.´ Ne, jenom jsme pracovali na něčem speciálním a bláznivým. Bylo to přirozený. Nepřemýšleli jsme nad tím, že ´nemůžeme to udělat jak ta a ta kapela´, spíš ´musíme udělat něco, co lidi dostane´."
R: "Vždycky jsme se to snažili promíchat, změnit. Báli jsme se, aby věci nezněly stejně. Podnítily nás nahrávky, který vyčnívají."
B: "Existujou kapely, který si ve studiu řeknou: ´Fajn, tady je náš singl, pojďme vyplnit zbytek alba.´ A pak jsou kapely, který vyrukujou s deskou, kterou nazývají koncepční, ale ve skutečnosti žádnej koncept nemá. Naše deska všechno tohle má."
Zní to jako velice vyčerpávající proces - pustili byste se do toho znovu?
G: "To je dobrá otázka! Vlastně nevím, jestli bych byl schopnej to znovu absolvovat. Bylo to vyčerpávající a bolestivý. Chci říct, že to byla skvělá zábava, ale po psychický stránce to bylo to nejtěžší, co jsem kdy udělal. Chodit spát v šest ráno, vstávat o čtyři hodiny později a začít zase nanovo. Tak to chodilo každej den. Byl jsem tou deskou posedlej, ne jen hudebně, ale taky všema těma vizema, co přicházely společně s tím. Trvalo to tak dlouho, protože jsme ty songy nemohli jen tak vyhrávat a pak je vypustit do světa pohromadě. To jsme nemohli."
Úspěch s sebou obvykle přináší domýšlivost. Co vás drží při zemi?
R: "Takový to jádro přátel - rodiče, nejlepší kámoši, přítelkyně - a ti se nemění. Nejednají s tebou jinak jenom proto, že se ti daří, a to se mi líbí. Taky do vás kecaj, což taky miluju. Když přijdu pozdě domů, chci, aby mě přítelkyně sprdla. Nebo aby na mě máma křičela, protože jsem jí už pár dní nezavolal. Právě díky tomu jste pořád normální."
G: "Máme s klukama takovej zvyk, že se vyhýbáme takovým těm konvenčním věcem, jako jsou třeba večírky v LA... Tam nezapadáme, tak tam nechodíme. Pořád se cítím jako normální chlápek. Když skončí turné, trvá mi tři, čtyři dny, než se vzpamatuju, ale pak uplynou další tři, čtyři dny a já ani nevím, že jsem v kapele. Je to fakt divný. Ale ta nejdivnější věc se mi stala po posledním turné, kdy jsem jel asi na týden do Portlandu, v Oregonu a celou dobu jsem byl zalezlej v hotelovým pokoji. Něco jsem napsal - bylo to před Vánocema - a asi tak za čtyři, pět dní jsem se hodil do normálu. Skoro jako by My Chemical Romance byli jenom snem a já si nebyl jistej, jestli se to skutečně stalo."
B: "Nechodíme na velký večírky, abychom soudili druhý. nebo takový nesmysly. Ale začne toho být moc, když se lidi začnou šťourat v našem soukromí: ´ach, našel jsem tvou fotku ze základky´."
To se stalo?
B: "Jo, všichni jsme to zažili. Lidi najdou naše ročenky. Před domem Mikeyho a Gerarda postávali lidi. I před mým domem byly děcka. Jednou jsme měli autogramiádu v Chicagu a přišlo tam pár dětí s fotkama mýho baráku a prosily mě, abych je podepsal. A já na to: ´Proč mi to ukazujete? To je divný´. Moje máma je číšnice a oni to nějak zjistily, šly na jídlo a poprosily ji. To už pak zachází moc daleko."
Chybí vám anonymita?
G: "Jo. Ale pak děláte interview, jako je tohle, a díky tomu je to snazší, protože jsou věci, o kterých chci mluvit. A s pár lidma jsme si vybudovali vztah. Na to si není proč stěžovat - že si lidi chtějí přečíst, co říkám. Ale mý vlasy nemají s tím, co chci říct, nic společnýho. To jsou jenom kecy o zku*venejch celebritách, který to rozmělňujou."
Ale ty sám máš blízko ke statutu celebrity.
G: "Je to legrační. Setkal jsem se s člověkem, co mě označil za nejtroufalejší osobnost s nejmenší dávkou sebeúcty. Jsem hodně troufalej, věřím si, ale jsem taky sebekritickej. Kdybych tvrdil, že moje hovno nesmrdí, byla by to lež. A tolik lidí klame. Takovým byste neměli věřit. Je mi jedno, že se na jevišti chovám neobvykle, ale nebudu lidem vykecávat díru do hlavy."
Jak si vysvětlujete kritické reakce? Navzdory prodejům, ne všichni pochopili, co děláte...
G: "Ty reakce byly jenom prostým cynismem. Četl jsem jednu, kde psali: ´tohle vydalo velký vydavatelství a je vidět, že to má pod kontrolou, bla bla bla´. A my na to: ´Kterej label by nás oblíkl do těchhle hadrů? Viděli jste, jak v poslední době vypadáme? Kdo by nás sakra takhle oblíkal?´. Ve vydavatelství je pár lidí, který jsou vyděšený tím, jak vypadáme! Nebyli si jistí, jestli to bude fungovat. Všichni předpokládali, že bude těžký to prodat. Dokonce si vzpomínám, jak jsme jednou dělali promo rozhovory k desce a nakonec k tomu dali pěkně starý fotky, protože si mysleli, že všechny vyděsíme. Samozřejmě že vůči nám panuje žárlivost a zášť, ale jsme šťastní, dostalo se nám požehnání. Chci říct, že s*ačky se vynořily fakt rychle. Nemůžeme to zastavit. Nezaprodali jsme se proti proudu. Zůstali jsme věrní svým zásadám a cti a i tak jsme to dokázali. Někdo si může myslet, že to bylo moc rychlý, ale s tím my nic nenaděláme."
Jste z toho příznivého osudu na rozpacích?
G: "Jo, je to fakt surrealistický. Není to tak, že bychom z toho byli na rozpacích, ale je to hukot. Sakra! Zvlášť když jsou na tebe lidi fakt naštvaný kvůli tomu, že jsme toho v tak krátké době tolik dosáhli. ´Chlape, sakra, já za to nemůžu.´Vidím to tak, že veškerá zášť nebo to, že jsou na nás naštvaný kvůli tomu, že jsme toho hodně dokázali v tak krátký době, že máme tak velký prodeje... ´Jak na nás můžeš bejt naštvanej? Co jsme udělali špatně?´."
R: "Měli jsme prostě štěstí. Nemůžete lidi kritizovat za to, že měli štěstí. Počínali bychom si stejně i kdybychom byli zpátky v naší dodávce. Prostě jsme se vypracovali. V posledních pěti letech jsme se nezastavili. Jestliže jsme měli štěstí díky tomu, že se lidem začala naše muzika líbit, není to naše vina. Spávali jsme v hotelových pokojích po osmi, spávali jsme na parkovištích A jestli to zabralo pět let, nebo dvacet, na tom nezáleží. Vždycky jsme se drželi toho svýho a nikdy nevyužívali naše fanoušky. Není to o tom, za jak dlouho jsme se sem dostali, ale jak. A já vím, že to bylo správnou cestou."
Doneslo se k vám hodně urážek?
G: "Poslouchám hodně desek a myslím si: ´Kdy jste naposled zariskovali?´. Hodně lidí si bude stěžovat: ´Sakra chlapi, pořád děláte ty samý podělaný pop punkový nahrávky, jaký tvoříte už 20 let´ - A co jste sakra čekali? To vás to tak překvapuje? To jste tak zahořklí, protože jsme udělali něco fakt upřímnýho a poctivýho, a ono to zafungovalo? Není to divný? Udělali jsme správnou věc! Nechtěli jsme nikoho napodobit zvukově ani vzhledově... a fungovalo to!"
Je zřejmý, že vám spousta lidí váš úspěch nepřeje.
B: "To prostě lidi dělají - záviděj. Zkuste se vžít do naší kůže - hrajeme songy, který milujeme. Co jinýho máme dělat? Naše hudba spojuje lidi. Každá kapela, co tvrdí ´Koncertujeme osm let a nic se nestalo´, no, to přece není naše chyba. Ale slavnější kapely tohle určitě neříkají. Třeba Green Day. Mysleli byste si, že je nemožný být takový kapele nablízku, ale byla to jedna z nejpřívětivějších kapel, co jsme potkali."
Kdy jste se s nimi setkali?
B: "Asi před dvěma lety jsme dělali vánoční show pro jedno rádio, jenom jsme se pozdravili a pak nám z ničeho nic přišla nabídka jet s nima na turné. První den jsme si mysleli, že nás prostě hoděj na jeviště a na konci nás z něj vykopnou. Ale to se nestalo. Seděl jsem v šatně, přišel tam Billie, sedl si vedle mě a zeptal se, jak se mám. Představil se mi, jako bych nevěděl, kdo je!"
Vzali jste si z toho příklad?
B: "Jo. Protože lidi budou říkat: ´páni, nemůžu uvěřit, že se s váma poflakuju. Připadáte mi, jako pěkní ču*áci´. Viděl jsem pár kapel, co byly trochu slavný, a změnily se v úplný ču*áky, takže nemůžu obviňovat lidi za to, že si to o nás myslí."
Gerarde, jednou jsi mi říkal, že jsi v ulicích New Yorku narazil na Bruce Dickinsona z Iron Maiden...
G: "Jo, to My Chem zrovna začínali... Byl to úplně normální chlápek. Nesnažil se udržet nějaký iluze. Pro mě bylo dobře, že jsem potkal lidi jako on, protože díky tomu jsem věděl, že dělám věci správně. Co ale nedokážu pochopit je to, že mě třeba lidi vidí stejně, jako já jeho."
B: "My jsme na fanoušky milí, ale jakmile s náma začnete vyjebávat, stanou se z nás ti největší hajzlové na světě."
To se stalo při Warped Tour, když začal Bert McCracken vyzývat lidí, aby se na vás nedívali?
B: "Jo, asi tak. Ale tohohle chlápka zkrátka nemůžete brát vážně... na to jsme zareagovali tím, že jsme vystoupili a totálně jeho kapelu převálcovali."
Rozhodli jste se přetočit původní video k ´I´m not Okay (I promise)´, který zachycovalo váš život na cestách v době, kdy jste začínali. Stýská se vám po těch nevinných časech?
G: "To bylo rozhodně nevinný období a to video to zachycuje. Bylo to vidět i v ´Heleně´. Ale čím víc muziky jsme vytvořili, tím víc jsme nacházeli kouzlo, který v tom spočívá. Zabrali jsme se do toho, a právě tam začnete vidět tu nevinnost. Jestliže v tom ponecháte tu čistotu, zůstane tam a nic to nemůže změnit. Zvlášť když netočíte desku kvůli penězům nebo hypotéce... Žijeme skromně, to naši muziku nikdy neovlivní."
B: "Pěkně dlouhou dobu jsme cestovali v dodávce, byly situace, kdy jsme museli stopovat a přespávat u lidí na zemi. To jsme si vyzkoušeli. Možná ne tak moc jako jiný kapely, ale není to tak, že bychom se chovali jako ty největší rockový hvězdy na světě."
R: "Jsme pořád ti stejní kluci jako před pěti lety. Ale když porovnáte místa, kde jsme hrávali dřív, a ty, kde hrajeme teď, uvědomíte si, že je to sakra divoký. Když si sednete a začnete o tom přemýšlet, řeknete si: ´no, kur*a!´, jako třeba: ´sakra, nemůžu uvěřit, že jsme v Japonsku a hrajeme pro takovou kupu lidí! Tyhle tichý chvilky přemítání, kdy si říkáme ´páni, dokázali jsme to, žijeme náš sen!"
A co se stalo s tou vaší dobitou dodávkou, ve které jste jezdívali na turné?
R: "Myslím, že je zaparkovaná na trávníku jednoho z našich dřívějších managerů. Hned jak jsme dostali tour bus, nastala pro naši dodávku smrtelná hodinka. Pomalu umírala a my s ní, protože odsávací systém byl v p*deli a plynový výpary unikaly do kabiny! Tak jsme v ní tak jezdili a měli halucinace. Jednou, když jsme jeli na Warped Tour, začala hořet. Bylo to zrovna v ten den, kdy jsme dostali autobus, protože v tý dodávce už jsme najeli spoustu mil!"

Rozhovor s Geem

3. prosince 2007 v 17:54 | by slsi |  Co povedali
M: Fajn, kterou osobnost nebo kapelu nejvíc nesnášíš a proč?
G: Vážně nenávidím žádnou kapelu, vím, že to vypadá, že se snažím vykroutit z té otázky a že o tom nechci kurva mluvit, ale já vážně nemám kapelu, kterou bych fakt nesnášel.
M: Jak dlouho jsi byl bez sprchy během tour?
G: Něco kolem týdnu. Jestli je to víc než týden, tak bys vůbec neměl opouštět hotel. Dokonce snad ani hrát, prostě to začne hnusně zapáchat..
M: Už jsi se někdy nechal chytit za zadek a užíval si to?
G: Um, hodně lidí mě chytá za zadek. Vadí mi to až chytnou něco jiného(nějak se mi to nechtělo doslova překládat pozn. by MadamePredictable :D), to se stalo jednou v Bostonu, jinak se to běžně nestává. Dojeli jsme do Anglie a stávalo se to skoro na každé show. Vážně si neužívám ani jeden druh porušování soukromí. Závisí to na tom, jak mě ten někdo chytne za zadek.
M: S kterou slavnou osobností by jsi chtěl mít nejradši sex a proč?
G: Královna Anglie(smích)
M: Kdo ze skupiny dostane nejvíce holek?
G: Ou, nejsme ta kapela na holky. Ray je jediný sám, tak myslím, že Ray bude mít všechny dámy.
M: Kdyby jsi mohl mít sex s Paris Hilton, natočil by sis to?
G: Ou ne... už bych nikdy víc nechtěl vědět, že jsem tohle udělal.(vypadá to, že pan Way má na Paris stejný názor jako já :D)
M: Hypoteticky, kdybys měl políbit nějakého muže, kdo by to byl?
G: Myslím, že Tobey Maguire, protože je to Spider-man.
M: Jaké je tvé oblíbené místo, kde bys rád hrál?
G: Ou, to je fakt těžký. Myslím, že řeknu Metro. Jo.. Metro v Chicagu.
M: Jakou máš zrovna teď oblíbenou kapelu?
G: Moje oblíbená kapela v tuhle chvíli jsou Dresden Dolls, jsou z Bostonu. Je to kluk a holka. Ona hraje na klavír a on na bubny a ona taky zpívá. Můžete je najít na webu, jsou neuvěřitelní.
M: S kterou kapelou byste rádi měli tour a proč?
G: Právě máme tour s Face to Face, je to jejich "rozlučkové tour". A je to pocta, protože jsme s nima vždycky chtěli koncertovat a chtěli jsme dostat nabídku na jejich "rozlučkové tour"... je to prostě úžasné. Iron Maiden jsou kapela, se kterou bych rád měl tour samozřejmě.
M: Mám v plánu se právě zeptat na několik neobvyklých otázek, celkem sranda. Bez obav odpovídej, pokud chceš, pokud si to nebudeš přát, prostě to jen řekni.. to je vše, ok?
G: Dobrá, jdi do toho chlape.
Mike:Jakým způsobem bylo natáčení nové desky(Three Cheers For Sweet Revenge) odlišné od prvního alba(I Brought You My Bullets, You Brought Me Your Love)?
Gerard Way:Měli jsme na to mnohem víc času. Daleko víc času na psaní, vyvíjet se jako skupina, zjistit kdo vlastně jsme ještě předtím, než tu novou desku uděláme. Na první desce jsme vlastně úplná kapela jen asi 3 měsíce.
M: Co nejbláznivějšího se ti stalo během tour?
G:Nejbláznivější věc, jaká se mi kdy stala, bylo napadení černým ptákem. Kloval mě do hlavy. Byli jsme v hotelu The Phoenix v San Franciscu. Právě jsme odjížděli na show, když mě ten pták napadl. Druhej den tam byli Slipknot, a když odcházeli, napadl je taky.
M: Co by jsi dělal teď, kdyby jsi nebyl v My Chemical Romance?
G: Realisticky bych nejspíš dělal podělanou práci v knihkupectví nebo něco takového. Kdybych chtěl být ale optimista, měl bych říct něco spojené s malířstvím.
M: Kdo nebo co tě inspirovalo k tomu, stát se zpěvákem?
G: Ou, začlo to, když jsem byl ještě hodně malej s Brucem Dickinsonem(Iron Maiden). Fakt mě inspiroval, protože je to skvělý frontman, velký zpěvák a vždycky mě ovlivňoval jeho zpěv. Taky, zřejmě, Jeff z Thursday mě inspiroval jako osoba, prostě vstaň a udělej to. Vždycky jsem byl fanoušek hudby a vždycky jsem taky chtěl být v kapele. Nikdy jsem se nehnal do toho, být frontman, dokud jsem ho neviděla, jak to dělá. Byl jsem jako "Vždyť víš co? Zdá se to tak neuvěřitelné a zdá se to, jako že on dělá rozdíly a.. prostě něco dělá." Právě v té chvíli jsem věděl, že bych to chtěl dělat.

S Geem a Frankom o The Black Parade

3. prosince 2007 v 17:36 | by slsi |  Co povedali
Když vezmeme v úvahu námět desky The Black Parade, jaký dopad má její předvedení na turné?
G: "Je to fakt hodně povznášející. Album je v mnoha směrech o nárocích osudu a vítězství. Lidi soudí, že je výhradně o smrti, ale mnohem víc je o triumfálním vítězství. "
F: "Pamatuju si, že když jsme ji poprvé zahráli v celé kráse, pomyslel jsem si: "Páni! To hrozně rychle uteklo!" Prostě je to ve vteřině pryč."
Když jste teď bohatí, slavní a šťastní, je těžké najít inspiraci?
G: "Kdosi mi řekl, že když při týhle práce nenajdeš způsob, jak bejt šťastnej, vyčerpá tě to a tvá práce pak bude pořád stejná a prázdná. Dokonce i při práci na Revenge jsem se snažil být aspoň trochu šťastnej, a při natáčení The Black Parade hodně šťastnej."
Na tomhle albu jste strhli všechny hranice. Kam směřujete teď?
G: "Kamkoli. Můžeme udělat všechno, co chceme. Abych byl upřímnej, svět nám leží u nohou."
F: "Předtím jsi řekl, že se s tím chceš vypořádat osobněji."
G: "Možná ne osobněji, ale důvěrněji.
F: "Lidštěji, jestli je to to správný slovo. Před touhle deskou jsme si říkali, že to sakra musíme dát nějak do kupy. A pak: "Udělejme 184 songů"."
Pro fanoušky jsou My Chemical Romance víc než jen muzika. Myslíte si, že je to správné?
F: "Pro nás je to taky mnohem víc, a myslím, že se to přenáší na lidi. Není to jenom o jednom songu, nebo o jednom albu. Je to náš život, znamená to pro nás všechno. Všechno je to provázaný a hodně osobní. Na fanoušky to působí, protože se jich to dotýká."
Jeden váš fanoušek mi řekl, že ho vaše hudba zachránila před sebevraždou. Neděsí vás to?
F: "Je to docela znepokojující, protože si nemyslím, že bychom znali odpověď. Jestliže jsme pro někoho branou ke světlu na konci tunelu, je to úžasný."
Vypustíte někdy ponurá témata z vašich textů?
G: "To nevím, vždycky jsem to považoval za způsob, jak se dostat k opravdovým nadějným věcem. Je to temnej pohled na věc, ale nakonec nás to vždycky zavede k něčemu pozitivnímu. Nemyslím, že bychom je používali nějak extrémně temně."
F: "Zabýváme se tématy, jakým lidi čelí denně. Jsou to temný témata, ale svět, ve kterým žijeme, je přece sakra temný místo."
Proč myslíte, že vás morbidita stále fascinuje?
F: "Protože je to něco neznámýho a nikdo se ještě nevrátil s odpověďmi."
Kolik z toho, co předvádíte na pódiu, je jen hra?
G: "Nic. Stojíte tam nahoře, proměníte se a lidi říkaj: "Na jevišti jsi úplně jinej". Jasně, vystupujeme, takže určitej prvek divadla tam je, ale jako herectví to nepociťuju."
F: "Je to přirozený. Nedokážu vysvětlit, jak se to stane, ani kdy to začne, ale prostě tě to pohltí. Pódium je místo, kde můžeš být stoprocentně svobodnej a ta hodina a půl, co hrajem, je vlastně důvodem, proč ráno vstát z postele."



Rozhovor S Mikeyom a Rayom

3. prosince 2007 v 17:33 | by slsi |  Co povedali
Na toto interwiew se dostavili Ray Toro a Mikey Way, protože ostatní byli vyčerpaní a spali.
,,Zachraňujeme lidi před sebevraždou"
Pro vaši novou desku jste si vymysleli alter ego, fiktivní kapelu The Black Parade. Čí to byl nápad?
Ray: S tím přišel Gerard. Byl pohlcený novým konceptem naší new desky. Dělal na tom od rána do noci a jednou ho napadlo vytvořit si svoje alter ego. Nadchlo nás to, protože jsme se od poslední desky změnili. Dospěli jsme a to se odrazilo na muzice. Pro lepší představení naší nové tváře fanouškům jsme vytvořili The Black Parade.
Kostýmy pro The Black Parade vytvořila Colleen Atwood, která se podílela na kostýmech k filmům Mars útočí! Nebo Ospalá díra. Jak probíhala spolupráce?
Ray: Gerard jí dal svoje návrhy kostýmů, jak by měly vypadat a podařilo se je realizovat. Když jsme ty kostýmy poprvé zkoušeli, netušili jsme, že nám tak padnou a budou se nám tak líbit. Měli jsme v nich pocit, jako bychom byli nějací superhrdinové.
Mikey: Colleen je neuvěřitelná, dělala na mých nejoblíbenějších filmech jako je např. Střihoruký Edward, kdy dělala kostým pro Johnnyho Deppa.
A nosíte ty kostými i na koncerty?
Ray: To by jsme rádi, ale je v nich vedro k nevydržení. Trošku je předěláme a pojedeme v nich další část našeho turné.
Na vašem DVD Life On The Murder Scene padaly vtípky, že si moc často neměníte a neperete oblečení. Jak jste na tom teď? Už je to lepší?
Ray: No, ani ne. Frank nosí pořád tu samou košili odzačátku turné, což bylo už dáááávno. Až dneska ji poslal do čistírny. Byla fakt nechutná, plná fleků od potu. Fakt odporný.
My Chemical Romance mají všichni spojený výhradně s černou barvou. Nosíte i v soukromí jenom černou?
Ray: No, teď mám tmavě modré džíny, ale jinak mám všechno oblečení tmavé. Nepamatuju se, kdy jsem měl naposledy na sobě barevné tričko.
Mikey: Já mám teď fialovo-bílou mikinu, takže občas barvy nosíme.
V rozhovorech často zmiňujete, že všichni, kromě bubeníka Boba, pocházíte z New Jersey a to ze čtvrti, která není zrovna bezpečná. Myslíte si, že je to důvod, proč máte ,,temnou image"?
Mikey: Určitě. Jako malí jsme byli tiché, ušlápnuté děcka- podivíni. S Gerardem (bráchou) jsme neměli moc kamarádů a tak jsme si hráli jen spolu. A to tě ovlivní.
A pořád tam bydlíte?
Mikey: Bydlím v New Jersey, ale v jiné čtvrti.
Ray: Já tam bydlím, protože když mám volno, tak chci být s kámošema, s rodinou a lidma, na které jinak nemám čas. Rád bych žil někde jinde, ale nevím, jestli to město dokážu někdy opustit.
Kdy jste si uvědomili, že jste slavní?
Mikey: Já si to pořád neuvědomuju, ani mi to tak nepřipadá.
Ray: Já od doby, kdy mi rodiče volali, že jsem byl v TV, časopise ..atd. V tu chvíli mi to dojde a mám zvláštní pocit, když se o mě píše v časopisech jako je Spin nebo Rolling Stone, který jsem vždycky četl.
Před vaším prvním koncertem jste se prý hodně opili, abyste se zbavili trémy. Pořád máte stejný recept na trému?
Mikey: No, tenkrát jsem se pořádně zlil. Teď se před koncertem jen rozhejbu.
Ray: Každý máme svůj rituál. Taky máme jeden společný. Vždycky před konzíkem se postavíme do dvou řad. Na jedný straně kapela, na druhý naše crew a jak jdeme proti sobě, tak si plácnem. Ale včera v Mnichově, jsme se postavili na opačné strany. Báli jsme se, že by se nám vystoupení nepovedlo, tak jsme se museli vymněnit. Takhle se bavíme před koncertem vždycky. Jinak se poflakujeme v zákulisí a relaxujeme.
Letos v létě jste hráli na festivalu v Readingu, kde vás někteří lidi moc nevzali a házeli po vás kelímky. Co vás přimnělo zůstat na pódiu a odehrát celý set?
Ray: Začala to skupinka lidí, co nás buď neměli rádi nebo byli opilý, nevím… Pak se k nim přidali i fanoušci, páč v ten moment to pro ně byla sranda. To nás ale vyprovokovalo zahrát líp než normálně. Byla to výzva, kterou jsme chtěli překonat. Z našeho pohledu to byl úspěšný koncert, protože jsme podali skvělí výkon.
Jméno vaší kapely vzešlo z názvu románu od Irvina Welsche: Ectasy: Three Tales of Chemical Romance. Kontaktovali jste ho? Víte, jestli vaši kapelu zná?
Mikey: Netuším, nikdy mě to nenapadlo.. Možná se s ním někdy spojíme.
Ray: Já jen vím, že nás zná Stephen King, což nás potěšilo. Dokonce se v jeho nejnovější knížce o nás zmínil. Máme z toho velkou radost.
Gerard říkal, že mu MCR dvakrát zachránili život a že tahle kapela může zachránit život i dalším lidem. Jak to chcete udělat?
Ray: Fanoušci říkají, že jim naše hudba rozšířila obzory a zvýšila sebevědomí. Nedávno jsem četl dopis od holky, která byla nekomunikativní a stydlivá. Na našich koncertch a fórech se skamarádila s lidma, kteří na tom byli jako ona. Taky nám psali lidi, kteří mysleli na sebevraždu, ale jak se zaposlouchali do naší hudby, změnili názor. Takže takhle zachraňujeme. Nabádáme lidi, ať naloží se svým životem, jak nejlíp umí. Na koncertem hlásáme, ať si svého života váží a že každý je tady z nějakého důvodu a proto má jeho život smysl. A o tom je The Black Parade.
Takže zůstáváte v kontaktu s vašimi fanoušky? Ostatně v dnešní době máte nejoddanější fanoušky za všech skupin na světě…
Ray: Jasně, bavíme se s nima po koncertech, nebo když vyhrají setkání s náma. Je to čím dál tím těžší. Chodí nám totiž strašně moc dopisů a nestíháme odpovídat. A taky bohužel existují případy, že nedokážeme pomoct, protože nejsme odborníci, abychom řešili závažné problémy. Ale rozhodně při nich stojíme.



Rozhovor medzi Mikeyom a Gerardom

3. prosince 2007 v 17:26 | by slsi |  Co povedali
Mikey: "Proboha, jsi to ty?"
Hlas: "Ano, jsem to já, Mikey"
Mikey: "Proč na mě mluvíš?"
Hlas: "Jenom jsem ti chtěl říct, že potřebuju, abys řekl Gerardovi, že má nádherné vlasy a krásnou prdel"
Mikey: "Gerarde jdi do prdele!"
Hlas: "Ale já nejsem Gerard!"
Mikey: "Ale ano, jsi"
Gerard: "Tak jo, dostals mě, ale mám krásné vlasy, že?"
Mikey: "No když chceš, tak si to mysli dál"

-------------------------------------------------------------------------------------------

Mikey: "Ku*va Gerarde, slez dolů..."
Gerard: "Ne, já chci lítat"
Mikey: "Vždyť se zabiješ..."
Gerard: "Já jsem pták" (zamával pažemi a zřítil se hlavou před podium)
Mikey: "Já jsem ti to říkal"
Gerard: "Mikey do prdele zavři hubu"
Mikey: "Ne, možná jsi můj brácha, ale nejsi můj šéf"
Gerard: vstává...
Mikey: "Do prdele..." a zdrhá
Gerard: "Jenom počkej, až ti za ty kecy nakopu prdel"
Mikey: "Frankie!!! Pomoc, Gee mě chce zabít"
Frankie: "Gee, Mikey ti říkal, abys nelítal, tak ho nech"
Ray: povzdechne si "Bratři"
Bob: "Bože můj..."

Interwiew

3. prosince 2007 v 17:24 | by slsi |  Co povedali
Taaak tu je dalsi rozhovor.


ZDROOOJ

Reportér: ahoj, Gerarde - Díky, že si najdeš čas s náma dneska mluvit!
Gerard: není vůbec zač!
Reportér: kde teď vůbec jsi, kromě toho, že na AIM?

Gerard: Myrtle Beach, Jižní Californie
Reportér: co tam děláš ?
Gerard: kouřím v zákulisí...

Reportér: máte dnes koncert?
Gerard: Oh...jo...zlato...v House of Blues
Reportér: jakou značku kouříš --- přemýšlím, jestli se tě na to vůbec mám ptát...

Gerard: Marlboro...ale kouřit je špatný!
Reportér: správně. Už jsem párkrát přestala.
Gerard: To nedokážu.
Reportér: takže, přestanete vůbec někdy jezdit po turném?
Gerard: Hmmmm... Jasně
Reportér:
ne navždy, samozřejmě :-D
Gerard: 18. prosince...Austrálie
Reportér: To znamená co? Dva roky?
Gerard: Pak půjdeme nahrávat nový songy
Gerard: jo 2 roky...když nepočítáš nahrávky co fakt nebyly zlomový, jen jsme je používali...3 a půl
Reportér: pamatuješ si vůbec jak vypadá domov?
Gerard: teď už jo...ale byla doba, když jsme bez přestávky jeli dlouhý turný, pak jsem zapomněl jak vypadá dům mých rodičů.
Gerard: bylo hrozný se vrátit domů.
Reportér: a doma je Jersey, že?
Gerard: Ano...pro mé rodiče...nedávno jsem se přestěhoval do Queens
Reportér: co nejbláznivějšího se ti stalo na maratónském turné?
Gerard: setkání s Glenn Dizing
Gerard: Byla to životní změna...a dřív než jsem ho potkal...pustil nám "Astro Zombies"
Reportér: přesto musí být Danzig maličko zastrašující
Gerard: Jistě že jsem se bál...a byl nervní...ale on byl prostě jeden z nejmilejších lidí co jsem kdy potkal.
Reportér: je skvělý poznat hrdinu, který splňuje všechna tvoje očekávání.
Gerard a taky jsme potkali Doyle ...taky milý
Gerard: Jo...byl ještě lepší než jsem doufal. Mluvili jsme spolu a bylo to úžasný!
Reportér: Je ještě někdo koho píseň byste chtěli přezpívat nebo s někým spolupracovat?vím, že spolupracujete na novém cd thursday
Gerard: Rád bych spolupracoval s Frankem Blackem...možná ještě víc než s mýma dalšíma dvěma idolama, Tomem Waitsem or Morrisseyem
Gerard: Ale myslím, že pracovat s Frankem by bylo zajímavější.
Gerard: A rád bych udělal cover Mr. Grieves od Pixies
Reportér: Neřekla bych do tebe, že jsi jejich fanoušek.
Reportér: Můžeme kromě toho očekávat i něco jiného, jako nové písně?
Reportér: Nové songy, co jste už začali hrát, mají u fanoušků skvělý ohlas.
Gerard Jsem jejich velký fanoušek...Frank Black má na mě velký hlasový i textový vliv.
Gerard: očekávám spoustu nových věcí, téměř žádné další songy neznějí předchozí alba...textově tmavé, ale skutečnější než výmysl.
Reportér: takže méně "účelové album" a více politiky?
Gerard: Myslím, že míň politiky...ale víc o životě, dospívání...bez naděje, stárnutí...ještě brutálnější upřímnost...myslím "Rozmanitá třída" se setká s "Nocí v opeře"...s kulomety
Reportér: vždycky tak!
Reportér: Myslíš, že je správné označení vaší hudby "emo"? Co si o tom myslíš?
Gerard: nemůžeme se toho zbavit...je to jako ochranná známka
Reportér: haha
Reportér: jo, a musíte mít skvělý album.
Gerard: Nemyslím si, že nás "emo" vystihuje...i na začátku...možná tehdy zeměpisně, když jsme hráli v VFW halách...nikdo nás neobsazoval
Reportér: Zdá se to jako vhodný termín pro procítěnou muziku..
Gerard: Jo, moc hezký...je to jen módní slovíčko, co má připoutat vlnu mládeže
Reportér: vím, že už musíš jít, ale dovol mi ještě pár otázeček....
Gerard: jen do toho...dělat takhle interview je sranda
Reportér: Díky! jsem moc ráda, že se ti to líbí...
Gerard: hahahah, pohoda...
Reportér: Co si myslíš o skupinách jako
the killers, the bravery & fall out boy jenž se navzájem v tisku propírají...
Gerard: Oh jsem si jistý, že my taky...
Reportér: haha
Gerard: Nikomu se nevěnujeme...
Gerard: myslel jsem si, že Beef jsou pouze na to, aby se prodávali cdčka....jsou lidi, který moc nemusíme, jasně...ale nikdy o tom nebudeme mluvit...protože si myslíme, že se tak stejně jen prodá víc novin...
Reportér: My chemical romance míří vysoko!
Gerard: Hodně věcí ustojíme....ale vždycky to není lehký...
Reportér: myslím, že to má hodně společnýho s tím, jaký fanoušky máte -- jste přece jen parta chlapů
Gerard: Jsem si jistý, že jednou budeme otevřeně mluvit o něčem nebo někom....ale jen když to bude nezbytné
Reportér: no, aolmusic.com by bylo poctěno, kdybyste od něj přijali krabičku na mýdlo.
Gerard: hahahahah
Reportér: Díky moc, Gerarde, opravdu si moc vážíme toho, že sis na nás udělal dneska čas. A poslední věc co bys nám chtěl říct než se rozloučíme?
Gerard: Hmmmm
Reportér: žádnej spěch!
Gerard: hlavně...díky všem našim fanouškům za úžasnej rok ...Díky, že nám věříte a umožnili jste nám splnit si všechny naše sny.
Gerard: můžeš se ještě zeptat jestli chceš...
Reportér: ok.. jakou videohru teď hraješ?
Gerard: World of Warcraft!
Gerard: hraje ji celá skupina
Reportér: Bezva!! Já taky
Reportér: Co tam seš?
Gerard: To myslíš vážně?
Reportér: smrtelně vážně
Gerard: Jsem Undead Warrior
Gerard: postavičky...
Reportér: haha musíš být nemrtvý!
Gerard: Jo, tak jsem předvídatelný!
Reportér: haha..možná jsem si myslela kněze
Gerard: I když mám rád Paladins
Gerard: Knězi vypadaj trochu nudně
Reportér: nene, jsou cool!
Reportér: Hrajete když cestujete?
Gerard: Jo, furt....hodiny!
Reportér: To je skvělý. Snad se někdy potkáme.
Gerard: hahaha, jo někdy se můžeme s Dave Chapellem zastavit.
Reportér: LOL
Gerard: hahahah
Reportér: ok zase díky, a ať se vám vystoupení povede!
Gerard: ok díky! Měj se!

Reportér: Ty taky! Čau!

Rozhovor

3. prosince 2007 v 16:58 | by slsi |  Co povedali
1/ Okay kluci,mám tu pro vás pár otázek,připraveni?
Gerard Way: Dem na to..
2/ Lentilky nebo M&M ?
Mikey Way: Lentilky!!!!Samozřejmně že lentilky!!
Gerard Way: Teď musím s Mikeym souhlasit,lentilky v každém případě.
Frank Iero: Já mám nejradši věci polité čokoládou.
Ray Toro: Kluci,vůbec ne, M&M sou lepší.
Frank : Ale dyť oboje chutná stejně!Trošku víc rozmanitosti do života!
Bob Bryar: Já sem pro gumový medvídky.
Gerard: Debile,ty nebyli na výběr.
Bob : Tak teď už sou.
3/ Co byste radši: oplodnili krávu nebo snědli mrtvou želvu na cestě?
Frank: Nějaký jiný možnosti?
Gerard: Radši bych sněd něco přejetýho na cestě,jak by sem se asi přiblížil ke krávě.
Mikey: Nenávidí krávy.Ale vážně,sníst želvu přejetou na cestě?To by bylo prostě divný a nechutný.
Gerard: Krávy smrdí.
Frank: Co třeba ani jedno?
Ray: Ale Frankie,my víme,že to chceš dělat s krávou,a nebo i s dvěma.
Frank: Co? To neni pravda.
Bob: Kluci,kdybyste chtěli oplodnit krávu,tak byste museli dát...
Mikey: Ticho!Ať je tohle interview přístupný aspoň od 13 let!!Od 13!!!!

4/ Co nejhoršího vám na turné provedli kámoši ze skupiny?
Ray:Radši ani nezačnem,nebo bysme tu seděli vážne dlouho.
Gerard: Ale no tak.Dyť víš že si děláme srandu z Mikeyho víc jak z ostatních.
Frankie: Všichni máme svoje dny.
Gerard: Jednou ste mě kluci dos*ali "samich" a nechali ste mě sníst to.
Když byl Mikey ještě malej řikal "samich" místo sandwich a nějak se to uchytilo.
Bob: Řekni co ti udělali s tim sanwichem!
Mikey: Ó Bože,neřikej to!!!
Gerard: Dělal sem si "samich" s tuňákem a pomazánkou,no na chvíli sem si musel odběhnout.
Když sem se vrátil, můj "samich" už víc nebyl s pomazánkou,ale s Mikeyho "jistejma výlučkama"
Bylo to tak nechutný.Slibuju,že vám to jednou vrátim.
Mikey: Ano,ale už si mi to vrátil.Tehdy, když ste mě s Frankiem zazipovali do spacího pytle a hodili do bazénu v tom
Sheraton hotelu,jenom proto,že sem s váma nechtěl jít na to hrůzostrašný poschodí.
5/ Co na tom bylo tak hrůzostrašnýho?
Gerard: Byli tam s*****ní satanisti a Mikey z nich měl v kalhotech.
Ray: Ti kluci byli cool.
Frankie: Byl tam jeden chlapík,kterej nás začal po tom poschodí nahánět a vykřikovat
na nás něco latinsky.A nebo aspoň myslim,že to bylo latina.Skutečně sme je nas*ali.
Myslim,že se nás pokoušel proklínat nebo tak něco.
6/ Věříte na takový věci?
Gerard: Měli sme pár incidentů s ouijia deskou (pozn. taková vecička na vyvolávání duchů atd..)
a sme všichni velmi pověrčiví.
Frankie: Nikdy nepodlézejte žebříky.
7/ Okay,nové téma.Já však s touhle otázkou nic nemám.Boxerky,slipy,pánský tanga a nebo naostro?
Mikey: *směje se tak,že spadne ze stoličky*
Frankie: Tanga v každym případě!
Gerard: Ku**a ano!!!
Ray: Ďekuju,ne,boxerky.
Bob: Bez komentáře
Mikey: Ah, ty chodíš naostro,ne?
Bob: Jak sem řek,beze komentáře.
Gerard: Uaaaa.už vedle tebe nechci sedět!!!
8/ Dobře,přítelkyně chtěla vědět,co skutečně děláte ve sprše.
Gerard: Já mám rád dlouhé příjemné sprchy a dotýkám se celého těla a.....
Mikey: Ewwwwww
Gerard: Ale Mikey,na co myslíš...
Mikey: Eeeeewwwwwww ne!
Gerard: Nepopírej to!
Mikey: Drž hubu,zpátky k otázce.
Gerard: Tohle je součást otázky.
Frank: Vy kluci ste zkažený.
9/Hele Mikey,nebereš si toustovač do vany?
Gerard: Ano!Dělá to!
Mikey: Už ne,teď se rád ve vaně dívám na telku,ale myslím že to neni moc bezpečný.
Frank: Ty si takovej debil!
10/ Tahle otázka je pro Frankieho: Myslel si už na někoho ze skupiny i takovým jiným
způsobem?
Frank: Ve skutečnosti jo.Ale nebylo to nic nechutnýho a nebo tak.To jen on měl jednou takový
nohavice co ukazovali trochu víc.
Gerard: Ano,všichni vědí,že sem sexi.
11/ Určitě Gerarde.Jeden z vašich fanoušků chtěl vedět jak daleko si zašel s Bertem.
Gerard: Nic sem s nim nedělal,jen sem ho viděl nahýho.
Frank: Myslim že Bob a Ray nás právě opustili.
Mikey: Citlivky,nesnesou rozhovory o sexu.
Gerard: To ty o tom jenom mluvíš.
Mikey: Di do p***!
Gerard: Ty!
Mikey: Di si to dát do krávy!
Gerard: Ty do toastovače a nezapomeň ho zapnout!
Mikey: Di si to dát do tvý matky!
Gerard: Ale dyť je to taky tvoje máma,debile!!
12/ Dobře,myslím,že je nevyšší čas ukončit interview.
Frank: Tak vás jménem celé kapely pozdravuju a doufám,že se uvidíme na koncertě!
Gerard: Di si to dát do velryby!
Mikey: Kolikrát ti mám opakovat,že mě věci jako tebe nezajímaj Gerarde!!!
To iste interview ale inak......
Řekni nám nejbláznivější příhodu z turné:
Gerard:"V San Franciscu mě klovl do hlavy černej pták! Vybral si mou hlavu k uhnízdění.
Lentilky nebo M&M?
Mikey:"Lentilky!!!! Samozřejmě, že lentilky."
Gerard:"Tentokrát musím s Mikeym souhlasit. Lentilky v každém případě."
Frank:"Já mám nejradši věci polité čokoládou."
Ray:"Kluci, vůbec ne, M&M jsou nejlepší!"
Frank:"Ale vždyť to chutná stejně!!"
Bob:"Já jsem pro gumové medvídky."
Gerard:"Ty ale nebyli na výběr!"
Bob:"Tak teď už jsou!!"
Co byste udělali raději...oplodnili krávu nebo snědli mrtvou želvu na cestě?
Frank:"Nějaké jiné možnosti?"
Gerard:"Radši bych snědl cokoli povalující se na cestě, než abych se měl přiblížit ke krávě!"
Mikey:"Nenávidí krávy. Ale vážně... sníst želvu na cestě? To by bylo divné a nechutné!"
Gerard:"Krávy smrdí!"
Frank:"No a?"
Ray:"Ale Franku, vždyť my víme, že to chceš dělat s krávou... nebo i s dvěma?"
Frank:"Cože? To není pravda!"
Gerard:"Ticho! Ať je tohle blbý interview i pro děti!"
Co nejhoršího vám udělali kluci ze skupiny na turné?
Ray:"Nevím"
Gerard:"Ale nepovídej, vždyť víte, že si děláme srandu z Mikeyho víc než ze všech ostatních"
Frank:"Každý máme své dny"
Gerard:"Jednou jste mi něčím naplnili sendvič a nechali jste mě to sníst. Bylo to nechutný. Dodnes nevím co to bylo, ale bylo to nechutný. Co to bylo? Bylo to něco, co vylučuje Mikeyho tělo!! Přísahám, že vám to jednou vrátím!!!"
Frank:"No.... bylo to..."
Mikey:"Oh, bože.. neříkej to!"
Frank:"Ok, neřeknu to."
Takže z jiného soudku. Mně po tom nic není, ale. Boxerky, slipy, naostro nebo pánské tanga?
Frank:"Dámské tanga"
Mikey se směje tak, že spadne ze židle
Gerard:"Ku*va, jasně že tanga!!"
Ray:"Díky, já boxerky."
Bob:"Bez komentáře"
Gerard:"jo.. tanga"
Frank:"Už vedle tebe nechci sedět!"
Gerard:"Tys řekl taky tanga!!!"
Mikey:"Oh můj bože, vy jste tak zkažení!"
Mikey? Bereš si tousty do vany?
Gerard:"Jo!! Tohle vážně dělá!"
Mikey:"Už ne!! Teď rád ve vaně sleduju telku, ale myslím, že to není moc bezpečné."
Frank:"o můj bože, ty jsi taký debil!"
Franku, myslel si už na někoho ze skupiny tak nějak jiným způsobem?
Frank:"Vlastně se musím přiznat, že ano. Ale to jen kvůli tomu, že ta osoba měla kalhoty, které ukazovali trochu víc než je zvykem."
Gerard:"Ano... každý ví, že jsem sexy."
Frank:"Myslel jsem Boba."
Gerard:"Ou... to je jedno"
Gerarde, jak daleko jste zašli s Bertem?
Gerard:"Vlastně jsme spolu nic neměli, jen jsem ho viděl nahého."
Frank:"Myslím, že Ray a Bob právě odešli."
Gerard:"Nemají rádi rozhovory o sexu. To jenom Mikey o něm pořád mluví"
Mikey:"Běž do prdele!"
Gerard:"Běž si tam sám!!!"
Mikey:"Jsi si to dat do krávy!"
Gerard:"Ty do toustovače! A nezapomeň ho zapnout!!"
Mikey:"Ty do tvojí matky!!"
Gerard:"Je to i tvoje matka, debile!!!"
Ok, myslím, že bude nejlepší ukončit rozhovor
Frank:"Uvidíme se na koncertě!"
Gerard:"Jsi si to dat do velryby!!"
Mikey:"Kolikrát ti mám říkat, že mě takové zvrhlosti jako tebe nezajímají Gerarde!!!"

Vase zazitky

3. prosince 2007 v 16:51 | by slsi |  Vase zazitky
Ahojte!!
Táto podrubrika bude patriť len Vám a vašim zážitkom s MCR.
Nepochybujem o tom, že ich máte veľa a budem veľmi rada ak sa s
nimi podelíte.
Napíšte mi ich na e mail slavka941@azet.sk alebo
mi ich pošlite na icq 350-289-226
Ja ich sem potom uverejním aj s odkazom na Váš blog.
Tak teda príjemné písanie :-)

P.S. ĎAKUJEEM




Zopar fotiek

3. prosince 2007 v 16:28 | by slsi |  zahranicne koncerty
Tu je zopár fotiek zo zahraničných koncertov. Neviem kde sa odohrávali, takže sa omlúvam.

Fotky

3. prosince 2007 v 15:44 | by slsi |  MCR

Fotecky

3. prosince 2007 v 15:31 | by slsi |  Gerard
Tak tu sú opäť nejaké tie fotečky Geeho:
Komentáre plssss... ☻

MCR - Fotky

3. prosince 2007 v 15:11 | by slsi |  MCR
P.S. Komentiky potešia :-)

Ray Toro

3. prosince 2007 v 14:53 | by slsi |  Ray Toro
Narodený: 15. júla 1977 v New Jersey
Pozícia: gitarista, spevák, píše hudbuObrazek
Raymond Manuel Toro Ortiz vyrástol v New Jersey v portorickom a portugalskom susedstve. Bola to nebezpečná štvrť , potĺkali sa tam díleri a občas tam niekto našiel mŕtvolu. Rodičia mu nedovoľovali chodiť sa von hrať. Chodil na strednú školu Kearny a snažil sa okúzliť dievča tým, že si strčil do nosa cukríky, ale prilepili sa a musel ísť na ošetrovňu.

Na gitaru ho naučil hrať jeho starší brat, ktorý mu bol veľkým vzorom. Kúpil mu gitaru a naučil ho počúvať Queen, Pink Floyd, Led Zeppelin. Krátko po skončení školy sa zoznámil s Gerardom a Mikeyom a spolu založili My Chemical Romance. Ray inak punkrock nemá raá, počúva Iron Maiden a Ozzyho Osbourna. Pre MCR skála večšinu piesní. Jeho gitarovími vzormi sú Randy Rhoads, Stevie Ray Vaughan, Slsh, Jimi Hendrix, KitkHammett, Biran May, a Jimmy Page.

Ray si vo februári 2007 nechal na ľavú ruku vytetovať "SL" ako Stage Left, na znamenie toho, že v kapele vždy hrá na ľavú stranu. Je zvámy svojim divokým három, ktoré sa mu raz Mikey Way snažil narovnať, vydržalo to jeden koncert.

Bob Bryar

3. prosince 2007 v 14:52 | by slsi |  Bob Bryar
Narodený: 31. decenbra 1979 v Chicagu, IllinoisObrazek
Pozícia: bubeník
Bob Bryar sa ako jediný narodil mimo New Yersey. Chodil na školu Eisenhower junior High in Darien. Pred MCR hran ako bubeník v jazzovej kapele.

Bob pracoval ako zvukový technik pre The Used a s členmi My Chemical Romance sa spoznal na turné s The Used. V tej dobe už MCR cítili, že im bubeník nesedí a Bob sa im zapáčil. Momentálne je Bob považovaný za jedného z najlepších dnešních bubeníkov. Frank povedal, že Bob a Ray sú jedni z najpracovitejších ľudí akých kedy poznal a je šťastný, že s nimi Bob hrá.

Bob sa nerád fotí a neznáša fotografov. Je známy tím, že zmení smer, akonáhle vidí kameru alebo foťák. Rád počúva Black Sabbath.

Frank Iero

3. prosince 2007 v 14:51 | by slsi |  Frank Iero
Narodený: 31. októbra 1981 v New Jersey
Pozícia: gitarista, zpevákObrazek
Celým menom Frank Anthony Iero vyrástol rovnako ako jeho spoluhráči v meste Belleville v štáte New Jersey a je najmladším členom kapely. Chodil na strednú školu v Severnom Arlingtone a potom študoval Rutgers University, ktorú ale nedokončil, pretože sa chcel naplno venovať hraniu v My Chemical Romance.

V roznych kapelách hrá rovnako ako Gerard od 11 rokov, mama mu dovolila skúšať v ich kapele. Hral v Pency Prep, Hybrid, Sector 12, I Am a Graveyard a Give Up the Ghost. V súčastnosti má okrem MCR ešte svoju kapelu Leathermouth a vydavateľstvo Skeleton Crew. Do MCR prišiel po tom ako sa kapela rozhodla, že chce rozšíriť svoj zvuk a mať tri gitari. Dve pesničky s nimi hral už na prvom albume.

Frank bol jednu dobu spolubývajúcim Mikeya Waya. Momentálne je zasnúbený s Jamiou Nestor. Má rád čítanie kníh, okrem iných aj seriu kníh o Harrym Potterovi a má veľa tetovania. Napríklad na chrbte má vytetované "Keep the faith" a veľkú Halloweensku dyňu, pretože na narodil v deň Halloweenu.

Nedávno Frank musel zo zdravotných dovodov odvotať svoju účasť na turné po Japonsku a Austrálii, zastúpil ho gitarista z Drive By. Frank obdivuje frontmana Green Day Bilieho Joe Armstronga. Z iných skupín počúva napríklad Black Flag, American Nightmare, The Bouncing alebo The Beastie Boys.

Mikey Way

3. prosince 2007 v 14:50 | by slsi |  Mikey Way

Mikey Way - životopis

Jméno Mikey je vlastně zkratka jeho jména Michael, což v Hebrejštině znamená - "Kdo je jako Bůh?"Datum narození: 10. září 1980
Místo narození: Newark, New Jersey
Hraje na baskyratu: (typy Highway 1 Precision bass and a Fender Standard Precision bass)

Mikey se začal učit hrát na baskytaru, aby se mohl stát členem nové skupiny svého bráchy, Gerarda.

Je odpovědný taky za jméno skupiny, které vzešlo z recenze románu Irvina Welshe.
Mikey Way se narodil jako Michael James Way, v září 1980 v Newarku v New Jersey, kde také vyrostl. Je mladší brácha Gerarda Waye (má s ním velice blízký vztah a je jako on napůl Skot a napůl Ital). Wayovi jsou příbuzní s Joem Roganem (Host of the NBC game, stunt show Fear Factor a hrál v sitcomu News Radio) - Joe je syn bratrance Mikeyho mámy.

Dětství

Jak rostl, pracoval postupně pro Barnes & Noble, kromě toho byl asistentem v Eyeball Records (společnost, která v roce 2002 vydá debutové album My chemical romance "I brought you my bullets, you brought me your love"). První koncert na kterém byl, byl koncert Smashing Pumpkins.

My chemical romance

Mikey je baskytarista My chemical romance a právě jen proto se na tento nástroj učil, aby zde působil hned co vypadne ze školy. Hraje na dvě baskytary - hraje na Highway 1 Precision Bass a Fender Standard Precision Bass. Vymyslel taky jméno skupiny, které vzešlo z recenze románu Irvina Welshe : Ecstasy (extáze) - Three Tales of Chemical Romance (Tři povídky o chemické lásce). Jeho a Gerardova babička jim koupila první dodávku na turné. Během prvního koncertu My chemical romance pil Mikey spoustu likéru, aby tak zamaskoval svou extrémní trému.

Astma, zranění

Mikey je krátkozraký, má astma a ještě k tomu kouří. Často dává do mikrovlnky kovové věci a jednou si vzal do sprchy dokonce přenosný radiátor. V současné době miluje skupinu Anthrax (viz.tičko :-)), hororové filmy od Schlocka a sushi - říká, že by ho mohl sníst tolik, kolik váží on sám.
Mikey je dítě štěstěny, protože vzhledem ke svým zdravotním problémům, které dosud měl - potíže s játry, zlomené prsty na noze (impozantní bitva s cihlovou zdí) a rozmanité dýchací infekce - má možnost jistit skupinu, My chemical romance, v týlu jako baskytarista.

Zivotopis

3. prosince 2007 v 14:48 | by slsi |  Gerard Way
Narodený : 9. apríla 1977 v New JerseyObrazek
Pozícia: spevák, autor textov
Celým menom Gerard Arthur Way má Škótsky a talianský povod. Prvý krát začal spievať v štvrtej triede. Spievať ho naučila babka Elena Lee Rush s ktorou mal Gerard veľmi blízky vzťah. Taktiež ho naučila kresliť a hrať.

Vyrástol v meste Belleville v štáte New Jerseya už od malička ho zaujímalo kreslenie a komiksy. Jeho rodičia ho nepúšťali von, pretože bývali vo veľmi nebezpečnej štvrti, tak sa venoval kresleniu a umeniu. V detstve ho začali napadať myšlienky o smrti a uvedomil si, že všetsci, ktorých má rád, zomrú. Viedlo ho to k jeho celoživotnej posadlosti smrťou.

V roznych kapelách hral už od 11 rokov. V roku 1995 dokončil strednú školu a nastúpil na School of Visual Arts in New York City, kde v roku 1999 obdržal bakalársky diplom. Gerard chcel potom začať kresliť komiksy profesionálne. Ukázal svoj komiks The Breakfast Monkey televíznej stanici ale tý ho poslali ku dne kvoli podobnosti s komiksom Cartoon NetworkAqua Teen Hunger Force, ktorý práve bežal v televízii. Dom roku 2001 pracoval v New Yorku ako animátor, potom prišiel 11. september a ten zmenil Gerardoviživot. Ľudia padajúci z mrakodrapu v ňom vzbudili túžbu niečo so sebou robiť a začať pomáhať ľuďom. Veľmi skoro potom založil skupinu My Chemical Romance, kde hrá so svojím bratom Mikeyom.
Hranim v kapele sa snažia pomáhať ľuďom, ktorí rovnako ako oni trpia alebo trpeli depresiami a pocitom bezmocnosti. Gerard bol zavislí od alkoholu, z čoho sa dostal v roku 2004. Stále však veľmi fajčí a stále chodí na terapie.

Pri natáčani albumu The Black Parade si ostrihal a odfarbil vlasy, pretože sa chcel podobať "pacientovi" o ktorom album je.

Gerard momentálne pracuje na komikse The Umbrela Academy. Z ostatných hudobných interprétov počúva Iron Maiden alebo Davida Bowieho a rád hrá World od Warcraft.

Hladame temy ktore strasia ludi

2. prosince 2007 v 18:59 | by slsi |  Informacie
My Chemical Romance sú miláčikmi tínedžerov uplynulých rokov, ktorí zahalili svet do čiernej farby. Päťčlenná skupina z New Jersey vystúpila minulý týždeň na bratislavských Pasienkoch, kde pred ich koncertom vznikol aj rozhovor s basgitaristom MIKEYM WAYOM, bratom speváka Gerarda.
Podľa biografií kapela My Chemical Romance vznikla hneď po teroristických úto­koch na dvojičky v roku 2001. Je to pravda?
"Bola to obrovská udalosť, ktorá nás ovplyvnila do takej miery, že sme založili skupinu. Sme z New Jersey, ktoré od New Yorku oddeľuje rieka, takže sme pád dvojičiek mohli sledovať z našich domovov. V to ráno každý volal každému, aby sa zobudil. Ešte dnes je veľa ľudí z toho otrasených a nás to veľmi hlboko zasiahlo. Uvedomili sme si, že život je krátky a mali by sme využiť svoj čas čo najlepšie. A nakoniec z týchto úvah vznikli My Chemical Romance."
Čo ste robili v ten deň?
"Ja som bol doma v New Jersey, ale môj brat Gerard bol pri tom. Akurát bol vo vlaku smerujúcom na Manhattan. Musel vystúpiť a videl to všetko na vlastné oči."
Mnoho amerických skupín dnes vystupuje ostro proti politike prezidenta Georgea Busha. Cítite sa súčasťou tohto hnutia?
"Ani nie. Viem, že mnohí s ním nesúhlasia, ale my podobné veci príliš neriešime. Okrem toho veľa ľudí, ktorí sú proti Bushovi, ani nevedia prečo. Kričia do sveta Fuck Bush! a pritom si vôbec neuvedomujú význam týchto slov. Netvrdím, že je to zlý názor, pretože Busha kritizuje mnoho vzdelaných ľudí. Nás politika príliš nezaujíma, ale určite akceptujeme kapely, ktoré rebelujú proti vláde a dávajú tak ľuďom svoje posol­stvá. Je to určite pozitívna vec."
Vaše piesne obsahujú čierne témy, ktoré sa týkajú smrti, beznádeje, vojny. Prečo spievate o takýchto veciach?
"Vyberáme si témy, ktoré najviac strašia ľudí. A hudba je najlepší spôsob, ako všetky strachy prekonať. Napríklad smrť. Každý sa jej bojí, vrátane mňa. Nikdy nevieme, kedy nás zastihne. Či prídeme o život na ulici, alebo v lietadle. Nikto nevie, čo sa stane s nami, keď zomrieme, čo je na druhej strane brehu. My sa s tým snažíme vyrovnať v našich skladbách a vliať ľuďom energiu do života."
Váš posledný album The Black Parade je vlastne príbehom človeka, ktorý zomiera na rakovinu a rekapituluje svoj život. Vznikla táto nahrávka na základe skutočného príbehu?
"Áno. Je to príbeh človeka, ktorý stojí na prahu smrti, prechádza niečím, čo sme nazvali Čiernym sprievodom a uvedomuje si, že nie vždy žil život tak, ako mal. Posolstvo nášho albumu je, že človek by mal prežiť každý deň naplno bez toho, aby na konci musel ľutovať svoje činy. The Black Parade vznikal asi v najťažšom období našej skupiny, boli sme pod veľkým tlakom a to sa určite prejavilo na albume."
Vraj vám kapela zachránila vaše životy.
"Je to pravda. Predtým sme žili v podstate beznádejné životy. New Jersey je fakt hnusné miesto, v ktorom človek uvažuje nad tým, či odtiaľ zmizne, alebo nie. Osobne to mesto milujem, ale sú tam miesta, ktoré sú extrémne nebezpečné a depresívne. Bol som závislý od dro­g a alkoholu, ale skupina mi ukázala, že by som sa mal mať rád. S My Chemical Romance sme vlastne na misii, ktorá dnes zachraňuje iné ľudské životy. Stalo sa, že nám napísali fanúšikovia, že naša hudba ich zachránila pred samovraždou a dala im nádej. Keď zachránite čo len jeden život, je to víťaz­stvo."
Podobným spôsobom o New Jersey spieval aj ďalší rodák z tohto mesta Bruce Springsteen, nie?
"Áno. Springsteen je môj naj­obľúbenejší hudobník, s ktorým sa absolútne stotožňujem, pretože spieva od srdca a v jeho skladbách je posolstvo. Mám pocit, že naša skupina a on majú veľa spoločného. A ten jeho posledný album Magic je úžasný, taký dobrý ako staré veci."
My Chemical Romance vznikli pôvodne ako punk­rocková skupina. Cítite sa stále súčasťou tejto scény?
"Vôbec. Mám pocit, že sme od punku už dosť ďaleko. Skôr sa považujeme za klasickú rockovú skupinu, ktorá sa snaží čerpať zo všetkých možných žánrov a hrať hudbu, ktorú miluje. Nechceme sa obmedzovať, pretože keď človek hrá napríklad iba punk a nič iné, prichádza tak o svoju kreativitu."