My Chemical Romance vystoupili z průvodu.
Lou Reed na přebal svého alba 'Metal Machine Music' povýšenecky napsal: "Rok tvého života se nevyrovná jedinému týdnu mého". Jediný rok ve světě My Chemical Romance by vydal na jeden lidský život. Po vydání třetího alba 'The Black Parade' zažili My Chem - frontman Gerard Way, basák Mikey Way, kytaristé Ray Toro a Frank Iero a bubeník Bob Bryar - osobní výhry i prohry, které způsobily, že se i tihle zatvrzelí válečníci sesypali. Ještě než kapela ustoupí z éteru rock'n'rollu, vydá 'The Black Parade is Dead!', CD/DVD set natočený filmařem Adam Rothleinem v Mexiku jako dokument zachycující kolotoč koncertování po celém světě, na němž se kapela ocitla.
Během krátkého turné, které vyvrcholilo začátkem května v Madison Square Garden v New York City, si AP popovídalo s Gerardem Wayem o tom, co kapela v uplynulých dvou letech zažila. Ačkoliv všichni mají co dohánět, ať už v osobním životě nebo tvůrčích ambicích (např. Wayova série komiksů 'The Umbrella Academy' nebo Ierův hardcore projekt Leathermouth), zpěvák si myslí, že se na scénu vrátí dřív, než si někdo stačí uvědomit, že byli pryč. Nebo taky ne.
Opět jste spolupracovali s Adamem Rothleinem, který pro vás natáčel už vystoupení ve Starland Ballroom, které se objevilo na DVD 'Life on the Murder Scene'. Dopadla vaše spolupráce tak, jak jste očekávali?
Lou Reed na přebal svého alba 'Metal Machine Music' povýšenecky napsal: "Rok tvého života se nevyrovná jedinému týdnu mého". Jediný rok ve světě My Chemical Romance by vydal na jeden lidský život. Po vydání třetího alba 'The Black Parade' zažili My Chem - frontman Gerard Way, basák Mikey Way, kytaristé Ray Toro a Frank Iero a bubeník Bob Bryar - osobní výhry i prohry, které způsobily, že se i tihle zatvrzelí válečníci sesypali. Ještě než kapela ustoupí z éteru rock'n'rollu, vydá 'The Black Parade is Dead!', CD/DVD set natočený filmařem Adam Rothleinem v Mexiku jako dokument zachycující kolotoč koncertování po celém světě, na němž se kapela ocitla.
Během krátkého turné, které vyvrcholilo začátkem května v Madison Square Garden v New York City, si AP popovídalo s Gerardem Wayem o tom, co kapela v uplynulých dvou letech zažila. Ačkoliv všichni mají co dohánět, ať už v osobním životě nebo tvůrčích ambicích (např. Wayova série komiksů 'The Umbrella Academy' nebo Ierův hardcore projekt Leathermouth), zpěvák si myslí, že se na scénu vrátí dřív, než si někdo stačí uvědomit, že byli pryč. Nebo taky ne.
Opět jste spolupracovali s Adamem Rothleinem, který pro vás natáčel už vystoupení ve Starland Ballroom, které se objevilo na DVD 'Life on the Murder Scene'. Dopadla vaše spolupráce tak, jak jste očekávali?
G: "Mně se Adamova práce líbí. S osvětlením to nepřeháněl, udržoval temnou, zakouřenou, opocenou atmosféru. Rozhodně se mu podařilo zachytit celej ten spektákl. Přesně to jsme chtěli. Nám nezáleželo na tom, jestli to bude nejlepší nebo nejhorší show, naštěstí to ale byla skvělá noc. Než jsme nastoupili na jeviště, rozhodli jsme se, že to bude poslední The Black Parade show. Tou dobou už jsme měli zamluvený nějaký koncerty v Austrálii, kde jsme to měli absolvovat ještě několikrát, a to se všema těma věcičkama: kostýmy, pyrotechnikou, produkcí. Už jsem to ale nemohl dělat, protože každej večer, když jsme šli na pódium, to bylo, jako bychom znovu prožívali natáčení desky. Když jsme jeli do Mexika s vědomím, že to bude poslední vystoupení The Black Parade, celý to bylo fatalističtější a lepší. Některý prvky z produkce naší show jsme do Mexika nepřivezli - balóny a tak. Pochybuju, že se k něčemu takovýmu ještě vrátíme. Je to taková naše osobní zkouška."
To mě překvapuje, protože My Chem v prezentaci své muziky vždycky dělali velká gesta bez ohledu na to, jak nuceně to působilo.
G: "To je pravda. Myslím, že je to o velkých gestech bez nějakýho spektáklu. Když už nic jinýho, tak jako kapela určitě zesílíme. Budeme se snažit trochu se stáhnout, vizuálně i esteticky, ale pohneme se z místa. Měl jsem dlouhej rozhovor s Grantem Morrisonem - radí mi ohledně komiksu a je to taky velkej fanoušek popkultury. Líbila se mu ta bravura a death-rockový prvky 'The Black Parade', náš nihilistickej, a přesto vtipnej, pohled na svět. Řekl mi: 'Neohlížejte se zpátky. Z toho, co říkáš, mám pocit, že se vrátíte nazpátky. Musíte vzít fanoušky na místa, kde nikdy nebyli. Můžete si myslet, že tohle je váš 'Sergeant Pepper', ale já si myslím, že TBP je váš 'Revolver' (alba The Beatles, pozn. překladatele).' Tohle mě nikdy nenapadlo: spíš se chcete stáhnout a trošku se před lidma uzavřít. Je to zajímavej pocit, říkáte si: 'Pane bože, kéž by to bylo snazší'."
Jako ve vašich začátcích, kdy jste hráli jako druzí v programu čtyř kapel, i když jste věděli, že jim všem nakopete zadky.
G: "Přesně. A je to naprosto úžasnej pocit. Přesně takovej byl Projekt Revolution. Linkin Park byli úžasný, ale důvod, proč jsme se tak nadšeně připojili k tomu tour bylo, 'My budeme zahajovat? Jasně.'. Dostali jsme šanci něco dokázat, a to na tom bylo to nejlepší."
Právě během Projekt Rev jste odehráli jedny ze svých nejlepších koncertů. Vystupovali jste jako arogantní a divoká kapela, přesto jste do show dali všechno a poctivě se potili, čímž jste si vysloužili právo být takoví.
G: "Přesně. Museli jsme se poctivě zapotit, přesně jak jsi řekl, protože jsme každej večer vstupovali na jeviště s postojem: 'tak tohle jsme kurva my' a pak jsme museli davu dokázat proč, důvod, proč jsme na tomhle festivalu, důvod, proč tam v tu chvíli jsme. A za tím jsme si museli stát. Kdybychom to neudělali, byli bychom mrtví. Ta naše agresivita nebyla sama sebou, spíš jsme se snažili sami sobě něco dokázat. Z Projekt Revolution jsme odcházeli šťastní. Když to turné skončilo, mohl jsem se zastavit, vlastně jsem to měl udělat. Po PR jsme měli náročnej program, znovu jsme koncertovali v Anglii, taky jsme zavítali do Vietnamu a Jižní Ameriky, potom zpátky do Malajsie..."
Ale takový byl váš plán. V posledním interview pro AP jsi řekl, že kapela zasvětí tři roky The Black Parade. Bylo závěrečné turné vítězným kolem?
G: "Projekt Rev se v mnohém podobal Warped Tour, který jsme absolvovali během 'Three Cheers for Sweet Revenge'. Všechny kapely i diváci na PR dávali najevo ohromnou lásku, to bylo naše vítězný kolo. Nečekali jsme to. Tohle poslední tour je spíš služba fanouškům. Na to, aby to bylo vítězný kolo, jsem moc unavenej. Už nemůžu běžet (smích). To poslední turné bylo poděkováním fanouškům."
Taky jsi se zmínil o tom, že až splníte všechny své koncertní závazky, z vaší kapely se stane pět jednotlivců, kteří se budou mít rádi a navzájem se respektovat, ale přesto budou muset žít svůj život, aby se mohli po umělecké stránce dobít. Na rovinu: Půjdou MCR na pár let k ledu?
G: "Jsem realista a myslím, že další deska vyjde v roce 2009."
Tak brzy? Když vezmeš v úvahu, že téměř všichni z kapely se buď chystají oženit, nebo jsou ženatí, a chtějí pokračovat ve svých projektech, je to opravdu možné? Copak nechcete vést skutečný život?
G: "Můžu se mýlit. Šest měsíců volna je pro nás dlouhá doba, my totiž musíme pořád něco dělat, jinak bychom se snad zbláznili. To ale neznamená, že se vytasíme s novou desku a vydáme se na cesty. Koncertování máme dost. Až příště vyrazíme, bude to o polovinu kratší než teď."
Nastal u tebe někdy zlom, kdy sis řekl: "Pokud strávím další týden v autobuse s těmahle chlápkama, začnu vraždit"?
G: "Takhle to nikdy nebylo. A pokud se tomu jen trochu něco přiblížilo, nemělo to co dělat s jednotlivýma osobnostma v kapele, ale spíš s vnějším tlakem, například jak budeme The Black Parade. V Anglii se objevily bulvární nesmysly o tom, že jsme vražednej kult. Když jsme přijeli do jiných zemí, řešili jsme, že se potýkáme s jinou kulturu, byli jsme vystrašení z toho, že lidi páchali zločin na našich fanoušcích - má to kořeny v homofobii, třeba to, co se děje v Mexiku, je prostě z nenávisti - to nemá s emem nic společnýho. Tímhle jsme si procházeli prvních 10 měsíců, pořád se nás ptali na pitomý otázky ohledně Marilyna Mansona, ema, zbitých fanoušků... Ptali se na věci, který nemají s naší kapelou nic společnýho. Možná se pletu, když říkám, že nový album vyjde dřív. Kvůli životnosti kapely bychom se měli na chvíli stáhnout. Nechceme nic uspěchat. Ale zároveň už nikdy nechci projít tím, co jsem zažil během natáčení 'The Black Parade', už nikdy si na sebe nechci uplíst bič, jako jsem to udělal s touhle deskou. Nestojí to za to, musím se starat o spoustu věcí."
Poslední otázka: Lituješ něčeho z těch uplynulých dvou let?
G: "A víš že ne? Možná nastalo pár situací, kdy jsem měl zpomalit a říct: 'Měli bychom přestat, potřebuju pauzu'. Nikdy jsem to neřekl nahlas, protože jsem si to užíval. Jsme jako závisláci na kokainu: Tolik to milujem, že kurva nepřestanem, ne dokud máme všechny prsty a fungujou nám hlasivky."
To mě překvapuje, protože My Chem v prezentaci své muziky vždycky dělali velká gesta bez ohledu na to, jak nuceně to působilo.
G: "To je pravda. Myslím, že je to o velkých gestech bez nějakýho spektáklu. Když už nic jinýho, tak jako kapela určitě zesílíme. Budeme se snažit trochu se stáhnout, vizuálně i esteticky, ale pohneme se z místa. Měl jsem dlouhej rozhovor s Grantem Morrisonem - radí mi ohledně komiksu a je to taky velkej fanoušek popkultury. Líbila se mu ta bravura a death-rockový prvky 'The Black Parade', náš nihilistickej, a přesto vtipnej, pohled na svět. Řekl mi: 'Neohlížejte se zpátky. Z toho, co říkáš, mám pocit, že se vrátíte nazpátky. Musíte vzít fanoušky na místa, kde nikdy nebyli. Můžete si myslet, že tohle je váš 'Sergeant Pepper', ale já si myslím, že TBP je váš 'Revolver' (alba The Beatles, pozn. překladatele).' Tohle mě nikdy nenapadlo: spíš se chcete stáhnout a trošku se před lidma uzavřít. Je to zajímavej pocit, říkáte si: 'Pane bože, kéž by to bylo snazší'."
Jako ve vašich začátcích, kdy jste hráli jako druzí v programu čtyř kapel, i když jste věděli, že jim všem nakopete zadky.
G: "Přesně. A je to naprosto úžasnej pocit. Přesně takovej byl Projekt Revolution. Linkin Park byli úžasný, ale důvod, proč jsme se tak nadšeně připojili k tomu tour bylo, 'My budeme zahajovat? Jasně.'. Dostali jsme šanci něco dokázat, a to na tom bylo to nejlepší."
Právě během Projekt Rev jste odehráli jedny ze svých nejlepších koncertů. Vystupovali jste jako arogantní a divoká kapela, přesto jste do show dali všechno a poctivě se potili, čímž jste si vysloužili právo být takoví.
G: "Přesně. Museli jsme se poctivě zapotit, přesně jak jsi řekl, protože jsme každej večer vstupovali na jeviště s postojem: 'tak tohle jsme kurva my' a pak jsme museli davu dokázat proč, důvod, proč jsme na tomhle festivalu, důvod, proč tam v tu chvíli jsme. A za tím jsme si museli stát. Kdybychom to neudělali, byli bychom mrtví. Ta naše agresivita nebyla sama sebou, spíš jsme se snažili sami sobě něco dokázat. Z Projekt Revolution jsme odcházeli šťastní. Když to turné skončilo, mohl jsem se zastavit, vlastně jsem to měl udělat. Po PR jsme měli náročnej program, znovu jsme koncertovali v Anglii, taky jsme zavítali do Vietnamu a Jižní Ameriky, potom zpátky do Malajsie..."
Ale takový byl váš plán. V posledním interview pro AP jsi řekl, že kapela zasvětí tři roky The Black Parade. Bylo závěrečné turné vítězným kolem?
G: "Projekt Rev se v mnohém podobal Warped Tour, který jsme absolvovali během 'Three Cheers for Sweet Revenge'. Všechny kapely i diváci na PR dávali najevo ohromnou lásku, to bylo naše vítězný kolo. Nečekali jsme to. Tohle poslední tour je spíš služba fanouškům. Na to, aby to bylo vítězný kolo, jsem moc unavenej. Už nemůžu běžet (smích). To poslední turné bylo poděkováním fanouškům."
Taky jsi se zmínil o tom, že až splníte všechny své koncertní závazky, z vaší kapely se stane pět jednotlivců, kteří se budou mít rádi a navzájem se respektovat, ale přesto budou muset žít svůj život, aby se mohli po umělecké stránce dobít. Na rovinu: Půjdou MCR na pár let k ledu?
G: "Jsem realista a myslím, že další deska vyjde v roce 2009."
Tak brzy? Když vezmeš v úvahu, že téměř všichni z kapely se buď chystají oženit, nebo jsou ženatí, a chtějí pokračovat ve svých projektech, je to opravdu možné? Copak nechcete vést skutečný život?
G: "Můžu se mýlit. Šest měsíců volna je pro nás dlouhá doba, my totiž musíme pořád něco dělat, jinak bychom se snad zbláznili. To ale neznamená, že se vytasíme s novou desku a vydáme se na cesty. Koncertování máme dost. Až příště vyrazíme, bude to o polovinu kratší než teď."
Nastal u tebe někdy zlom, kdy sis řekl: "Pokud strávím další týden v autobuse s těmahle chlápkama, začnu vraždit"?
G: "Takhle to nikdy nebylo. A pokud se tomu jen trochu něco přiblížilo, nemělo to co dělat s jednotlivýma osobnostma v kapele, ale spíš s vnějším tlakem, například jak budeme The Black Parade. V Anglii se objevily bulvární nesmysly o tom, že jsme vražednej kult. Když jsme přijeli do jiných zemí, řešili jsme, že se potýkáme s jinou kulturu, byli jsme vystrašení z toho, že lidi páchali zločin na našich fanoušcích - má to kořeny v homofobii, třeba to, co se děje v Mexiku, je prostě z nenávisti - to nemá s emem nic společnýho. Tímhle jsme si procházeli prvních 10 měsíců, pořád se nás ptali na pitomý otázky ohledně Marilyna Mansona, ema, zbitých fanoušků... Ptali se na věci, který nemají s naší kapelou nic společnýho. Možná se pletu, když říkám, že nový album vyjde dřív. Kvůli životnosti kapely bychom se měli na chvíli stáhnout. Nechceme nic uspěchat. Ale zároveň už nikdy nechci projít tím, co jsem zažil během natáčení 'The Black Parade', už nikdy si na sebe nechci uplíst bič, jako jsem to udělal s touhle deskou. Nestojí to za to, musím se starat o spoustu věcí."
Poslední otázka: Lituješ něčeho z těch uplynulých dvou let?
G: "A víš že ne? Možná nastalo pár situací, kdy jsem měl zpomalit a říct: 'Měli bychom přestat, potřebuju pauzu'. Nikdy jsem to neřekl nahlas, protože jsem si to užíval. Jsme jako závisláci na kokainu: Tolik to milujem, že kurva nepřestanem, ne dokud máme všechny prsty a fungujou nám hlasivky."





















