
KOPÍROVAŤ LEN S týmto ZDROJOM!!
Nejvíc Way odkazuje na emo zaměření ostatních skupin - plačící dítě, žánr moderního soft-rocku, kde si písně libují ve vrstvách bolesti a ubližování, může pochopit jen ohraná skupina ze Seattlu. Poněvadž tyhle skupiny vedly formování žánru v devadesátých letech - tak jako Alice in Chains, Pearl Jam a Soundgarden atd. - vytvořili excelentní dílo, modernější formu než 'já, já, já' byla dodávána se sacharínem, uhlazeným popem, který měl jen známky refrénu. Hodně těchto kapel dominovalo na hudební scéně v roce 2001 a nejméně hodny tohoto místa byly skupiny z devadesátých let.
Gerard kašlal na tuhle pohromu předchozího desetiletí - hnusu, známého jako nu-metal. Korn, Limp Bizkit a Linkin Park byli dětmi MTV a inspirovali mnoho slabých a plachých imitátorů, kteří prahli po penězích a slávě víc, než po literárním cítění hudby a hraní, protože tohle byl základ. My Chem byli jiní a každý, kdo je slyšel, to věděl, včetně skupiny. "My víme, že jsme byli něco nového, úžasného a vynalézavého," řekl Gerard City Beat. "Pořád je potřeba být v nějaké formě. První deska je objevování skupiny, kdo vlastně jsme. Byli jsme jen tři měsíce pohromadě, takže jsme se snažili přijít na to, kdo jsme."
Přesto jsou Bullets pozoruhodné debutové album, narozdíl od mnoha ostatních rockových počinnům které se vzaly odnikud - jenom tak rychle zapadnout - My Chem znova objevili kolo - ačkoliv pro líné žurnalisty bylo snadné porovnat práci s podobně zaměřenými skupinami, Thursday. Opovrhovali oběma skupinami z NJ, oběma od Eyeball Records a od producenta Geoffa Ricklyho, přesto to byl úplně jiný zvuk. Ve strašně krátkém čase však MCR zvedli laťku pro jejich nové další nejlepší přátele.
"Byli jsme svého času nejodlišnější skupina v New Jersey."
Zajímavé, ačkoliv současníci My Chem jako např. Jimmy Eat Wood, Yellowcard, Taking Back Sunday nebo Matchbook Romance byli spíše na emo stránách na internetu a o My Chem se tu mluvilo jen zřídka. A pouze zřídka sklízeli spojitost s gothickými akty jako třeba O Negative nebo Nightwish, ačkoliv některé podobnosti byly vidět mezi nimi a Finskými HIM. Ale jednodušše byli MCr za emem, screamem, alternativem, gothem, punkem a heavy metalem. Ale ačkoliv je v jednadvacátém století na světě mnoho hudebních stylů než předtím, tohle je závěť pro MCR, že můžou pěkně ustoupit stranou každému stylu hudby.
Hodnocení Bullets zářila nadšením. Metal Hummer udeřil, "Velice chytlavá punková exploze - bláznivé," Kerrang! zvolal, "Úžasné - tihle půjdou vysoko." Rocksound zavedl škatulkování skupiny, opovržlivé samozřejmé vedlejší významy čtenářů magazínů, když tučně vytiskli "My Chemical Romance bez vyloučení zní tak, jak by měla správná skupina znít, kupte si CD!"
Bylo to nevyhnutelné, že hudební časopisy ocení MCR pro kousek sebrané inspirace od The Smiths nebo The Cure. Byl tu taky silný spodní proud metalových skupin jako Iron Maiden a přímého punku jako Misfits. Gerard Way, pro někoho, nebyl tím, kdo skočil do emovlaku. Monetoval to v Designer časopise, "Byli jsme, jako, prosím, toto hnusný emo musí skončit. Nazývali jsme emo originálně, protože jsme byli sformováni z našeho prostředí. Jestli jste svého času z New Jersey, měli byste si uvědomit, že jsme nejodlišnější skupina z NJ. Jen doufám, že cokoliv, co děláme, je bráno jako rock."
Gerard dále rozšířil přesný styl skupiny Punk Style Site: "Tohle je asi častá odpověd, ale my se opravdu řadíme do rock'n'rollu. Vždy rád použiju termín 'neo death' k popisu, protože je to něco jako nová vlna death rocku, který je žánrem, ale cítím, že to je jen naše část, být death rocková skupina. Všechno od nás je osmrti a já tam nevidím velkou změnu. Myslím, že je to pozitivní. Jako, pozitivní muzika. Ve smrti jsou oba aspekty, pozitivní i negativní." Popravdě, My Chem byli největším kusem podobni death-metalové kategorii, dané jejich slučitelností plachého zvuku, jejich srdečnosti a texty, zaměřenými na ně. Opravdový death metal obsahuje rychlé šifry, dvojité basové bubny a občas přihlouplé zabručení a reptání - ale death rock, to je něco úplně jiného. Death rock se zdá přepychový, dokud byl nejvzdálenější nevrlý žánr, možná nejvhodnější pro tyhle stydlivky, které byly na okraji společnosti na středních školách. Termín death rock byl poprvé vyražen v padesátých letech po Jodym Renoldsovi se songem 'Endless Sleep' a první vlna musel askončit v roce 1964 se songem 'The Last Kiss' od J. Franka Wilsona (Pearl Jam vytvořil v 1999 krásný remake na tuto píseň). Možná nejslavnější píseň povstala z počátečního hnutí od The Shangri-La s 'Leader Of The Pack', která byla hodnocena pozitivně a měla nepopíratelně ponuré texty. Osoby, které preferovaly death-rock, měly rády lidi, kteří zemřeli na nemoc nebo se zabili. Ačkoliv první vlna death-rockových skupin rychle zanikla počátkem sedmesátých let, termín byl obnoven s příchodem skupiny Chrictian Death, která pohltila punkovou scénu. Název byl převzat z přezdívky designéra Christiana Diora a představován jako hodnost Rozze Williamse. Tenhle tajuplný frontman se narodil jako Roger Alan Painter v Pomoně v Kalifornii, ale v dokonalé gothické módě vzal tento pseudonym z náhrobku na blízkém hřbitově. Jako Gerard Way, i Williams se nechal inspirovat Davidem Bowiem a Alicí Cooperovou, z poloviny imitoval jejich jednotlivé osobnosti, když zadupával jejich autoritu do země skupinou. Prvního dubna 1998 byl nalezen svým spolubydlícím oběšen v jejich West Hollywoodském apartmánu. Bylo mu 34. Ironií je, že jedna z hlavních rockových hvězd spáchala sebevraždu a na Gerardovi se to podepsalo. Wayovi další oblíbenci, The Misfits, posunuli death rock o krok dál s jejich ošklivými známkami rocku a punku. Ačkoliv později důkladně zapracovali na svém mrtvolném postoji a ďábelském oblečení, byla to dráha v jednom jejich songu, která jim dala šanci být u kormidla ve druhé vlně deathrocku. V jejich songu z roku 1979 'All Hell Breaks Loose' se zpívá "a rozpadlá těla v deathrock tanečním sále". Tohle nejspíš dobře znělo a přitáhlo posluchače i na termín deathrock a dalo nový důvod života. Rozz Williams a Christian Death šli jedním směrem - zhudebnit pochmurnou, výřečnou gothickou poezii. The Misfits to dělali jinak - rychlé hraní a věcné punkové hymny, záliby, reprezentující děsivý a černý humor. Bezpochyby je tohle jeden z důvodů, proč se tímhle MCR inspirovali. Po odchodu originálního frontamana Misfits, Glenna Danzinga, se táhla dlouhá kariéra kombinování rock'n'rollu rodu Elvise Presleyho a Roy Orbisona s moderním hardrockem. Deathrock byl vždy dobrý obchod a padne My Chem perfektně. Hudební svět může pouze doufat, že jejich odkaz tu bude déle, než životy jejich hrdinů.






















Ahojky Slsi, chci ti oznámit že ti teď nebudu na blog psát komentáře (i kdy stejně moc nepíšu protože ty ke mě moc nechodíš tuto ti napsat musim i prot že tě mam ráda) protože odjíždim na dovelenou.....měj se hezky a užívej prázdniny pp:)