V stredu vyšiel nový Kerrang!, ktorý v sebe mal aj nové interview s Frankom. A tu máte sľúbený preklad. Postarala sa o neho Lumierre, za čo jej veľmi pekne ďakujem :)
Pokud je nějaká věc, kterou Frank Iero právě teď nemá v rukách, je to čas.
"Včera měly moje holky dvojčata narozeniny," říká trojnásobný táta, když zvedá telefon u sebe doma v New Jersey. "Holky jsou právě tři roky, takže se dostávají do toho věku, kdy už opravdu ví, že je oslava pro ně a vybírají si s tím spojené výhody tím, že běhají kolem a jedí tolik dortu, kolik samy váží. Je to tu jako ve zvířecím domě."
Téměř šest měsíců uplynulo od šokujícího oznámení, že se Frank, spolukytarista Ray plus Gerard a Mikey Way rozhodli skončit s tím, co bylo jejich druhou rodinou po dvanáct let. Ale ne že by měl Frank tolik času, aby seděl a lpěl na svém minulém životě jednoho ze zakládajících otců My Chemical Romance.
Frank byl z MCR ten nejvíce veřejně aktivní po prohlášení v březnu. Během tří týdnů byl na pódiu se svojí novou kapelou - anarchistickým, chaotickým elektro-projektem Death Spells spolu se svým dlouholetým přítelem, frontmanem Reggie and the Full Effect a bývalým klávesistou MCR pro turné Jamesem Deweesem. Měsíc poté vystupoval s LeATHERMOUTH, jeho vedlejším projektem, který vytvořil v toce 2007.
A teď, když mu Kerrang! volá domů začátkem srpna… no, teď se pouští do něčeho ještě víc náročného.
"Nevím, jak se to stalo, ale nějakým způsobem se z mých holčiček staly opravdu holčičkovské holčičky," směje se. "Strašně se jim líbí Disney princezny a štěňátka a kabelky a s*ačky. Dokázal jsem jim najít takový kabelky, který vypadají jako vycpaní psi s ramínkama. A mají takový koloběžky s Popelkou, ze kterých jsou taky nadšený. Mám domácí studio, ve kterém pracuju, a když potřebuju přestávku, prostě vyběhnu nahoru po schodech, aby na mě křičely tyhle tři malý příšery. Je to skvělý!"
Život mimo My Chemical Romance, jak můžete vidět, je pro Franka velmi odlišný. Jen si nemyslete, že se nějak ztišil…
----Jak Death Spells začali, Franku?
"Hádám, že se to prostě zrodilo z nudy. James a já jsme spolu bydleli loni v září nebo říjnu v bytě v Severním Hollywoodu. Byli jsme pryč od svých rodin, takže místo posedávání, povalování se a sledování filmů jsme skončili tím, že jsme, víš, prostě dělali hluk. A vyvinulo se to z něčeho, co jsme dělali jen proto, abychom vytočili sousedy, v něco, co jsme si opravdu užívali. Je to bezva, protože to nikdy nebylo myšleno jako kapela. Bylo to jen něco, co jsme dělali pozdě v noci sami pro sebe. A pak to skončilo tak, že to bylo moc zábavný na to, abychom si to nechali jen pro sebe (smích)."
----Hudba, kterou vytváříte s Death Spells, je docela odklon od čehokoli, co jsme od tebe slyšeli dříve…
"Myslím, že vzešlo spíš z nutnosti. Byli jsme tam jen my dva v malinkým bytě, takže jsme nikdy neměli šanci rozdělat tam bicí soupravu nebo komba nebo cokoli jinýho. Chtěli jsme, aby to bylo agresivní a drsný a špinavý a bylo prostě jednodušší udělat to všechno elektronicky na počítači. Dali jsme dohromady všechny druhy rozdílných vlivů nás obou a přišli tak s tím, jak Death Spells zní."
----Když jsi měl tak zaběhlou kapelu s určitými vyhlídkami, bylo to osvěžující takhle znova začít?
"Ty jo, naprosto. Někdy ten hon za něčím originálním je ta nejzábavnější část. Vždycky jsem byl fanoušek tvorby kapel - to vzrušení z poslechu těch demonahrávek pořád a pořád dokola, říkat si, "copak tohle asi bude?" a pak tomu musíš dát jméno. Je to jako mít dítě, je to tvoje dítě. Myslím, že jsem vždycky býval takový druh člověka. Nikdy jsem si neliboval v dostávání se do toho bodu, kdy si lidi musí ten projekt někam zaškatulkovat. Když se do toho bodu dostanu, začnu ztrácet zájem. Začít od nuly, všechno to spálit, abych mohl dělat něco zbrusu novýho."
----Necítíš se v pohodlně v něčem, co už je ti známé?
"Hádám, že jo… občas jsem v tomhle ohledu masochista. Bylo by skvělý vědět, co přichází dalšího a mít v tom takovou výhodu, takovouhle záchrannou síť, ale nevím, jestli mám z toho bezpečí potěšení. Možná, že ze sebe vydávám to nejlepší, když můžu každou chvíli přepadnout přes zábradlí."
----Proč myslíš, že to tak je?
"Já nevím… myslím, že je to součást mojí osobnosti - ačkoli bych neřekl, že je to půvabný (smích). Vážně to nenávidím, ale hádám, že ke tvorbě potřebuju zmatek. Je to jedno z těch prokletí, že mi musí propadnout i nebe, abych byl spokojený s tím, co dělám. Pořád procházím takovými fázemi, kdy jeden týden jaksi zbožňuju to, co dělám - miluju to a myslím si, že by to mohla být ta nejlepší věc, kterou jsem kdy dělal - a pak další týden mi to zevšední a myslím si, že všechno, co dělám, je ku*va příšerný. A tak to všechno zničím. Pokud to nevydám v tom týdnu, zničím to a stane se to něčím novým."
----Je to proces, kteržm si procházíš týden co týden?
"Proboha, jo, je to ku*va strašný! Trávím možná šest dní tím, že se plácám po rameni, a pak dalších sedm dní bičuju za to, že jsem ten nejhorší na světě!"
----Jak se proti tomuhle staví James? Přidává se také k tobě tím, že z tebe vykope všechny s*ačky?
"(Smích) On je ten Yin pro můj Yang. Je to ten nejpozitivnější chlap, kterýho znám a myslím, že kvůli tomu to funguje, protože já jsem tak negativní."
Od té chvíle, co se 22. března za My Chemical Romance zavřela opona, Frank moc o kapele nemluvil. Kde spoluhráč z kapely Gerard vyjádřil svoje myšlenky a pocity z rozpadu v dlouhé, přes dva tisíce slov obsahující řeči, tam Frank - "ne moc na proslovy," jak prozradil - přidal svůj podíl relativně stručně ve 340 slovech.
I přesto jsou slova jediný způsob, jakým Frank vyjádřil, co pro něj MCR znamenali. "Žil jsem, dýchal a krvácel pro tuto kapelu," řekl v příspěvku na svůj osobní blog osm dní po oznámení od kapely. Ve chvíli, kdy se rozhovor stočí k této záležitosti, nejde jen o to, co Frank o kapele říká, jde o to jak to říká. Jeho hlas zpomalí a změkne. To nespoutané nadšení, se kterým mluví o Death Spells a jeho rodině, je nahrazeno zamyšlenou obezřetností. Jeho nakažlivý smích ustává. Jsou chvíle, kdy zní, jako by měl slzy na krajíčku. Zcela zřetelně, jak Frank řekl, "Miloval jsem svoji kapelu vším, co jsem měl."
----Řekl jsi, že ti ještě pár měsíců před tím oznámením nepřipadalo, že by k tomu mělo dojít, takže odkud to vzešlo?
"Um… (dlouhá pauza) Myslím… dlouhou dobu se to blížilo. Ale já jsem v tu dobu nepředvídal, že se to stane. To oznámení a to, co se stalo… bylo to učiněno ze správných důvodů. Možná bych si jen přál, aby to načasování bylo trochu jiný."
----Co nakonec zformovalo to rozhodnutí oznámit to právě v ten okamžik?
"(Velmi dlouhá pauza) Myslím, že to bylo prostě… Dospělo to do bodu, kdy jsme byli připravení… říct to. Nevím. Nebyla v tom nějaká určitá událost nebo něco takovýho. Byl to prostě… čas."
----Jak ses cítil ve chvílích hned po tom oznámení?
"Bylo to smutný. Ale současně jsem měl pocit, že můžu trochu dýchat. Byl to hodně divný pocit. Nemyslím, že jsem někdy byl součástí něčeho po dvanáct let. Vidět, jak se uzavírá obrovská kapitola tvého života je… je to divná zkušenost. I když nemyslím, že jsme měli někdy prostor pro to, abychom udělali krok zpátky a ocenili všechno, co jsme dělali, během toho, když jsme to dělali. Nikdy nebyl čas na to, abychom udělali krok zpět a řekli "Wow, koukněte na to, co jsme udělali." A teď jsme na to všichni ten čas měli. A to bylo fakt cool. Ale, jak jsem řekl… věci končí. Jako manželství, které se snažíte držet pohromadě kvůli dětem. Ale když už dojde na ukončování, je to občas pro všechny to nejlepší."
----Lituješ něčeho na tom, jak to skončilo? Byl to pro hodně lidí docela šok.
"Um-hum."
----Přál by sis, abyste udělali něco jinak, co se týče toho oznámení?
"Myslím, že to oznámení bylo velmi přímý a k věci. A mám pocit, že jsme umožnili všem ostatním promluvit si o tom a my aspoň mohli udělat vlastní osobní prohlášení o kapele. Myslím, že to byla správná věc. Myslím, že to, jak jsme se s tím vypořádali, bylo hodně stylový."
----Když vezmeme v potaz, jak jste všichni od té doby byli zaměstnaní, viděli jste se vůbec navzájem?
"Máme, no, mezi sebou země, který nás rozdělují. Zeměpis nikdy nebyl na naší straně. Ale pořád spolu mluvíme a tak."
----Po šesti měsících máš tedy pocit, že jste to udělali pro dobro.
"Jo, bylo to určitě pro to nejlepší."
Ale je tu ještě jedno téma, o kterém Frank mluvil dokonce ještě méně, než o MCR. Jedno, které bylo až doteď drženo v utajení, skryté v domácím studiu ve sklepě jeho domu v New Jersey, dokonce nezmíněné ani přátelům v tamějším hudebním obchodě. Protože Death Spells a LeATHERMOUTH jsou jen dvě části příběhu o Frankových uplynulých šesti měsících.
"Většina alba Death Spells je teď hotová," prozrazuje Frank. "Chtěl bych to vydat v říjnu. Uvidíme, jestli to doopravdy zvládnu, protože James i já máme oba další projekty, na kterých právě pracujeme…"
----Tak tedy ten "další projekt", Franku. Máš zájem ho uvést?
"No… myslím, že by se dalo říct, že jsem v tuto chvíli z osmdesáti procent hotový se svojí sólovou nahrávkou. Nemám vůbec ponětí, co to je."
----To je do budoucna dlouhá cesta bez toho, abychom něco věděli…
"Já vím, no (smích). Dělali jsme Death Spells a James měl závazek na albu Reggie, takže jsme si museli udělat přestávku. Skončil jsem u toho, že jsem psal všechny ty písničky, takže jsem šel do studia a myslel si "Fajn, možná bych měl dělat všechno." Skončil jsem u toho, že jsem střídal plno stylů. Hrál jsem všechno, nahrál jsem všechno a dal to dohromady. V podstatě jsem teď ve fázi vokálů. Je to jedna z těch věcí, kde jsem měl tyhle písničky a kdybych je nenahrál, měl jsem pocit, že mě zabijou. Byl to pro mě projekt láska/nenávist.
----Dokážeme si to představit, když nemáš nikoho, kdo by vyvážil tu negativitu…
"Nedokážu vám ani říct, kolikrát jsem všechno vyhodil. Být z osmdesáti procent hotov je pro mě nepochopitelný!"
----Takže je tohle takové cvičení v duševní očistě, nebo doufáš, že to vydáš?
"Myslím, že to vydám. Držet to skrytý stálo až moc krve a potu. Ale uvidíme. Byla to zábava a bylo to strašný, ale mám pocit, že ty dobrý chvíle trochu převážily ty špatný. Tenhle týden jsem spokojený…"
----Trefili jsem se ti do dobrého dne…
"To jo! Co to znamená, já nevím. Dělám ty nejlepší věci, když jsem smutnej…"
----Dokážeš si představit, jak s tím jedeš na turné, nebo je to jen studiová honba za tím, abys - jak říkáš - dostal tyhle písničky z hlavy?
"Myslím, že je chci vzít ven. Ve skutečnosti to právě teď řeším, tu obchodní stránku, kam to odsud vede dál. Tady to máte: je to ta honba, ten počátek něčeho nového. A je to strašidelný a zábava a děsivý a příšerný, všechno najednou."
----Máš chorobnou potřebu udržovat se tak zaměstnaný?
"Hádám, že jo. Mám pocit, že potřebuju, aby kolem mě ve vzduchu viselo aspoň 100 věcí. Mám v sobě takovou věc, která když lidi řeknou "Hey, chceš tohle dělat?" řeknu "Ku*va jo!" A pak si lámu hlavu, jak to sakra budu dělat!"
----Nebo jak ti to vůbec projde v rodině…
"Já vím! Myslím, že jim ze mě bude zle hoooodně rychle!"
----Jak se tohle doplňuje s prací?
"No, právě teď to je v pohodě, protože nebylo moc turné. Mám domácí studio, takže můžu pracovat v dolním patře a pak vyběhnout nahoru a být s dětmi. Pak můžu jít dolů a říct si "Teď to ku*va mám!" To bylo vždycky skvělý. Ale jakmile se tyhle věci změní, nevím, opravdu nevím…"
Život pro Franka Iera tedy možná nebude nikdy stejný. Jen čas ukáže, jestli se My Chemical Romance jednoho dne vrátí, a pak i rekapitulace minulosti může být krok dál, než byl kdo připraven jít. Ale teď Frank není až tak úplně bez věcí, které má stíhat dokončit.
"Je to vzrušující a děsivé," říká Frank k životu mimo bublinu, kterou obýval více než desetiletí. "Byl jsi součástí něčeho, co jsi fakt znal léta, a pak naprosto najednou jsi venku sám. Všechny ty věci, které jsi vždycky říkával "Kdybych měl čas udělat tohle, nebo tamto…" Teď máš možnost investovat do toho, v co věříš."
Žádné výmluvy. Žádné škatulkování. Už žádná bezpečnost.
"Přesně," usmívá se. "Uvidíme, co se stane…"
Už teď se těšíme.






















Super!:)